Jak jsem začal vystrkovat drápky

Nálepka hodného a klidného kocourka mě už pomalu přestávala bavit, tak jsem začal vystrkovat růžky, pardon, vlastně drápky, a začal testovat trpělivost dvounohých. Převážně tedy dvounohé, neboť mi můj člověčí vůdce smečky dopřával ten luxus mít ji neustále někde poblíž, a to prosím každodenně. Bral jsem to jako hrdé gesto k mému britskému původu.

To, že jsem kocour jak se patří, dokazuje také to, že jsem pomalu a jistě přestával žít já s dvounohými, ale naopak oni začali žít se mnou. Můj vybavený koutek bejváku se tak začal rapidně rozšiřovat do všech světových stran. Tu přibyly nějaké nové hračky, tam papírové krabice nebo prázdná plata od vajec. Škrabadlo s odpočívadlem jsem si přestěhoval k posteli dvounohé, abych jí měl i v noci při tlapce. Tato skutečnost mi umožnila zabývat se mou současnou oblíbenou noční činností, a tou je skákání po hlavě dvounohé. Její vlasy, to je věc! Ona si je tedy dost rapidně zkrátila, ale i tak jsou fajn. Že by tak učinila kvůli mně? Někde jsem totiž zaslechl, že to vy, ženy, děláte, když se na obzoru objeví nový jedinec mužského pohlaví. No a jelikož vousáč stále okupuje druhou polovinu postele, dospěl jsem k závěru, že se tak logicky musí jednat o mou chlupatou maličkost. Jsem přeci pánem na svém místě! Navíc se dvounohá ráno nemusí ani moc česat, přes noc jí to krásně natupíruju. Jsem rozený kadeřník.

Také jsem zjistil, že mám zoubky nejen na chroupání granulí nebo žvýkání šťavnatého masíčka, ale především na zkoumání tvrdosti různých předmětů a povrchů. Sice ještě nemám takový stisk, ale viditelnou stopu už zanechat umím. A když přidám i drápky, zvládám to celkem bravurně. Největší úspěch shledávám u papíru, malý dvounožci často na podlaze zapomenou sešit omalovánek nebo knížku pohádek, tak jim to jak se patří zpracuji, což dvounohá zřejmě schvaluje, protože se vždycky žene po nich a ne po mně. Vůbec všeobecně mě ti malí caparti baví, rádi si se mnou hrají. S provázkem, klubíčkem nití nebo míčkem. Já jim na oplátku předvádím takové otočky a salta, že se smějí, až se za břicha popadají.

Abych se vrátil k dvounohé, víte, ona má všude po bejváku takové prima věci. Třeba závěsy, po kterých rád šplhám. Gauč, o který si rád brousím drápky, drtím ho především zespodu, protože tam na mě dvounohá většinou nedosáhne. Nebo takový koberec, s tím se dají dělat věci, třeba má oblíbená trojkombinace - kousat, trhat, drápat. Jenom nechápu, proč mě za to dvounohá příliš nechválí, jsem v tom vážně moc dobrý. Dám jí více času a budu důkladnější, v tomto směru zřejmě potřebuje pár lekcí navíc.

Jo... a víte, co jsem ještě objevil? Že mám moc rychlé tlapky. Pokud se ke mně žene nějaký dvounožec a já nemám náladu, směle mu pláchnu... což mi připomnělo, že už budu muset taky běžet, dvounohá mi v tuto dobu servíruje mé oblíbené kuřecí maso s rýží a aloe.

Tlapku a pusu... pozdravujte všechny miciny... a zase někdy příště!

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama
Reklama