Zaregistrovat se 
Přitlapkovat se
Přitlapkovat se
Ahojky kočičáci.
Dnes se musím podělit s tím, jakou máme neposlušnou služebnou.
My dva, hodňouncí kocourci, snažíme se jí dělat jen radost a ona to neocení, i kdyby se chumelilo.
Když jsme se nastěhovali do nového domečku, byli jsme prostě ti nejmazlivější mazlíci. Ale pak jsme zjistili, že naše služebnictvo během dne někam na hodně dlouho odchází a ten barák byl najednou tak moc strašidelný. Naštěstí jsme si před těmi bubáky našli schovávačku za kuchyňskou linkou.
Pak se služebná vrátila domů a jen zírala, odkud to lezeme. Něco prskala, že prý tam se nesmí a podobně. Ale ona nám nemá co rozkazovat! Tady vládneme my dva!
Jenže za další dva dny nám udělala velkou čáru přes rozpočet a na straně kuchyňské linky se objevila přibitá deska. Ať jsme se snažili sebevíc, tohle se nám opravdu překonat nepodařilo.
A to nás naštvalo. Takže pokud si myslela, že jí to jentak odpustíme, tak to se krutě mýlila! Pokud jsme byli doposud hodní, tak teď budou mít ze života peklo...
Jenže kdo se na ně může tak dlouho zlobit, když nás tak dobře krmí. No nic, odpuštěno.
Jenže jednou k večeru, když si služebná seděla na gauči, všimnul si bráška, že na její botě je něco divného. Tak se to rozhodnul zlikvidovat. Najednou i s botou v jednom velkém útoku pelášil přes celou místnost a služebná vykřikla nějaké to nesmyslné slovo, co zní jako: Mikeši, NE! Kdo ví, co to znamená...
No, tak si pro botu došla a Mikeš ji už nechal být. Jenže večer ty boty byly před vchodem na schodiště, tak jsem se je rozhodnul zkontrolovat i já. Opravdu na nich bylo něco divného, tak jsem té botě musel dát za vyučenou i já. Cestou ta bota, potvůrka jedna, shodila pár věcí a svedla to na mne. Ráno služebná před odchodem vyřknula poprvé: Vy malé bestie, kde zase mám tu botu?
No a pak náš služebný seděl také na gauči a my si jen hráli kolem jeho nohou. Hups a drápek byl zaseklý, kde být nemá. V jeho noze. A najednou se objevilo něco červeného. A služebná nás zase okřikla, že jsme prý malé bestie. Ale nám je to jedno, my jsme páni domu, tak mají smůlu. Ať se přizpůsobí oni!
No a takhle si pořád hrajeme, pořád něco okusujeme a vylepšujeme do podoby své. A Služebná nás občas chytí a drží nás se slovy: Vy bestie malé, zlobivé, vrnící, mazlivé, roztomilé...
A pohladí nás.
Takže ať nám říká jakkoliv, stejně ještě výpověď nedala. A my jí to ani nedovolíme.
Tak mňauk vespolek a my jdeme zkontrolovat obsah tašky.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?
29. srpna 2017 | 
1 025 480 924x / 1x
