V létě 2006 začal Árčínek chřadnout. Dostal ledvinovou dietu a 2x denně pilulky. Ty dietní granule měli všichni Horní trvale k dispozici a pak byli 2-3x denně dokrmováni masem, konzervami, prostě tím, co Árči nemohl. Ten dostával tabletky v malinkém kousku masa nebo sýru a nadšeně si pro ně běhal. Pak se začal ztrácet před očima, byl jako omámený. Vet říkal, že ho nic nebolí a ať mu dají, co má rád. Dostal bez omezení syrové maso a s nadšením ho snědl opravdu hodně. K ránu v klidu nasedl na svůj obláček. Byly Dušičky.
Pár dní na to paní, která krmila dvě koťata divoké kočky v blízkém dvoře, říkala našemu servisu, že zde končí s prací. Že místní z baráku koťata polévají a vyhání, jak dopadnou atd., no prostě naší ukecala, aby si je vzala. Temně želvovinový kocourek s kočičkou, věk cca 7 měsíců, kočička poměrně velká a mohutná, kocourek s nízkým podvozkem a drobounký. Odlov proběhl během dvou večerů na syrové maso v přepravce, první den kočička, druhý den kocourek, který strašně ječel. Doma dostali spoustu bašty, na kterou se vrhli a příšerně mlaskali, proto skupinové jméno Mlaskálci, kočička Lusy a kocourek Bráška. Lusynka za pár dní putovala na kastraci a u Brášky byla naplánována, až dospěje. Rychle se spravovali, i Bráška. No radost z toho, že z něho bude mohutnější kocourek, netrvala dlouho, byl březí a na kastraci už bylo pozdě (už tak přišla, Fox a Árči to nebyli, ani nemohli). A tak se narodila černá Árčinka a Sofinka sovička, ta je světlejší mourovatá.
Ještě než se holky narodily, přinesla servisní dalšího zázraka. To čekala ráno na MHD a na protější straně ulice vyšel chlapík z baráku a něco odhodil pod zaparkovaná auta a zmizel. Za chvíli se začal ozývat zoufalý nářek, a tak ze sněhu pod auty vylovila chlupáče. Upalovala s ním domů, dostal jméno Tylínek, byl mu asi rok, byl taková krátká kočička bonsaj. Byl moc hodný a o koťata se staral, spal s nimi v pelíšku, myl je a matka Bráška se rozvalovala jinde, no měla chůvu.
A tak Horní kočičí společnost měla osm členů. Vycházeli spolu dobře.
Ve čtyřech letech (2010) náhle odešel Tylínek. Nikdy nemarodil, musel ale mít nějakou vrozenou srdeční vadu, protože nikdy nelítal a ostatní ho nehonili.
Za rok (2011) na to usnul věčným spánkem Foxínek, v noci ještě rajtoval a ráno už se neprobudil.
V dubnu 2016 ve 12 letech odešla Béžinka ve svém peřové kožíšku.
A Elsinka se přestěhovala do Dolní tlupy.
Horní společnost teď tvoří čtyřčlenná holčičí rodina Mlaskálků.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?