Panička je tyran

Milí kočičáci, musím vám napsat, jak jsem se ve své paničce strašně zklamal, to byste nevěřili. Je z ní tyran. Pak, že jsou kočky falešné. Nejsou. To panička je falešná. Vysvětlím vám to. Je to jenom můj druhý deníček, já psát moc neumím, tak to bude možná trochu páté přes deváté. Taky jsem rozčilený.

Ona nás totiž poslední dobou nenechá ani pořádně a v klidu vyčůrat. Jak chce někdo na bedýnku, hned za ním letí, něco nám strká pod prdelku, a když se tam vyčůráme, hned s tím někam běží. Taky nás občas jednoho nebo druhého sebere a jdeme na veterinu. To by ještě šlo. Dostali jsme nové granule, náhodou jsou dobré. Ale stejně si myslím, že se zbláznila. Nejhůř je na tom ale Míša a já nevím, co mám dělat, jak mu mám pomoct. To takhle v pátek večer Míšu nacpala do tašky a byli pryč. A pak to začalo. Nejdřív nevinně. Míšovi něco dala do mističky a na to jeho oblíbenou kapsičku. Pak u něj stála a čekala, až to všechno zbaští. Prý vyhrála. Míša všechno do posledního drobečku zbaštil. Ale nevím, co mu tam dala, protože večer už nic takového nechtěl. Chvíli se v té misce vrtala, pak ho chytla a něco mu patlala na čumák. Ječel a vzpouzel se. Snad to nebyl nějaký jed? Ale žije. A představte si, že teď každé ráno a večer Míšu prostě chytí, přitiskne si ho mezi kolena, násilím mu otevře tlamičku, něco mu tam hodí, tlamičku zavře a čeká. A Míša se vzteká a pak s ní nemluví. Vůbec se mu nedivím. Jenže nechápu, proč je najednou tak zlá a zasedla si hlavně na Míšu. Já se jí taky začínám bát a večer jsem fakt dlouho přemýšlel, jestli k ní mám skočit do postele. Takhle jsem si to fakt nepředstavoval. Míšovi jsem jeho paničku záviděl, tedy když ta moje zemřela. Záviděl jsem a chtěl jsem ji taky. To se mi splnilo a bylo to s ní moc prima, jenže se skoro ze dne na den strašně změnila. Proč Míšu tak trápí? Nic jí neudělal. Mě zatím takhle netrápí, ale taky mě nenechá v klidu vyčůrat. Tím to začalo, tím sledováním, jak čůráme. Jsem z ní zoufalý a zklamaný. Pak za Míšou chodí, něco vykládá, že je to pro jeho dobro, ať jí to odpustí, že je to její zlatíčko a miláček a snaží se ho usmířit nějakou dobrůtkou. A Míša jí už nevěří. Jsem strašně zklamaný. Slyšel jsem, že existuje nějaká Liga na ochranu zvířat. Potřeboval bych se s někým poradit, ale teď jsme zavření doma, tak až snad budeme zase na chalupě, tam bych se mohl zeptat. Ale do té doby? A třeba nás tam vůbec nevezme. Prostě jsem se v ní strašně zklamal, jak se změnila. Míša byl její miláček a teď ho trápí. Chápete to?

Tak se mějte a držte nám packy, aby se nám panička zase otočila a byla jako dřív. Musíme držet ještě víc spolu.

Sdílejte!  |  O sdílení

14 komentářů

Reklama
Reklama