13. září 2005  |  Maxmilián Rybomil  |  1 025 480 637x / 1x

Mňáááúúúúúúúúú...

Tak jsem si včera zavzpomínal do deníčku a dnes skoro pláču. Představte si, byl jsem dnes celý den sám. Bez maminky, bez Aliho a dokonce bez své milované tetičky Terezky (trampolínky). Když jsem dorazil od Aliho domů v přepravce, měl jsem takovou radost, že jsem zpátky. Dokonce jsem se ani nezlobil na svou maminku, že se mi tak dlouho neukázala. Byl jsem šťastný, že jsem doma. Začal jsem příst a stále se kolem maminky motám. Ať je kde je, všude jdu za ní, předu do ouška, chytám jí pacičkami za ruce. Tolik se mazlím a vrkám. Narážím hlavou do hlavy maminčiny, otírám se o nohy…. A víte co na to maminka? Říká mi Usáma bin Maxím. Prý ji nenechám ani chvilku nepokoji. A dnes mě dokonce opustila. Někam na hodně dlouho odešla. Naplnila mi sice misku granulkami, dostal jsem čistou vodu, dokonce i kousek šunky. Ale zůstal jsem tu úplně sám. Žádný Ali, žádné lumpárny. Jejda, mě bylo smutno. Tak jsem si pustil počítač a prohlížel jsem si Aliho fotky a deníček. Terko, Terezko? Kde jsi?
Mňaúúúúúúúúú……

Sdílejte!  |  O sdílení