28. února 2018 | Kočičák

Panter |

Leontiiina | Zobrazení celkem/dnes

1 025 480 870x / 3x

Člověk, který neměl kočku, kočičí svět nepochopí

Celý můj život byli v naší domácnosti psi. Když jsem se od rodičů odstěhovala nějakou dobu jsem přemýšlela, že si pořídím pejska, ale přítel z toho moc nadšený nebyl a navíc jsem byla hodně zaměstnaná prací, takže bych na něj stejně neměla čas. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych si pořídila kočku, protože ji nikdo v mém okolí neměl a absolutně jsem neměla představu o tom, co kočka v domácnosti obnáší. A myslela jsem si, že si s člověkem nevytvoří vztah takový, jako pes.

Jednoho den v práci mi po terase začalo chodit černé koťátko, nevěnovala jsem tomu pozornost, ale následující den jsem ho zase zahlédla, jak chodí kolem naší pizzerie, a třetí den při odchodu z práce bylo schované pod naším autem. S přítelem jsme na něj zavolali a dali mu napapat. Vůbec se nebálo a nakonec přes noc zůstalo v pizzerii s přítelem, který něco opravoval. No a nakonec jsme si ho odvedli domů.

Následující den jsem šla s koťátkem k veterináři, zjistili jsme, že je to slečna stará asi 5 měsíců. Přítel ji pojmenoval Panter, neboť tak i vypadala. Na psího detektiva jsem dala inzerát a doufala, že se najde majitel koťátka.

Uběhly 2 dny a Panter byl jako můj stín, kam jsem šla, tam šla ona. V momentě, kdy jsem si sedla na židli, seděla mi na klíně, při sprchování mi seděla na vaně, při čistění zubů seděla na umyvadle, když jsem šli spát, škrábala na dveře tak dlouho, dokud jsme ji nepustili, a nakonec zůstávala spát s náma i v posteli. Při každém příchodu domů sedí dodnes u dveří a vítá každého, kdo se v nich objeví. Po týdnu jsem se modlila, aby se na koťátko nikdo neozval a mohlo zůstat s náma. I kdyby se někdo ozval, nevím jestli bych ji dokázala někomu dát. Vzniklo mezi náma obrovské pouto. Dnes už je to 4 měsíce, co je Panter součást naší domácnosti.
To, co ona ze sebe vysílá na ostatní lidi a jak umí dát lásku najevo, jsem nikdy neviděla. Nevím jestli je to osudem, který měla, nebo je to její povaha, nevěřím na reinkarnaci, ale mám pocit, že je v ní ukrytý člověk.

Ráda bych se vrátila k nadpisu Člověk, který neměl kočku, kočičí svět nepochopí. Dnes kočky vnímám jinak, všímám si každé, kterou venku zahlédnu. Miluju všechny zvířátka, ale kočka je pro mě unikát. Lidi, kteří říkají, kočka do bytu nepatří, nebo kočky nemám rád, by změnili názor, kdyby jednu měli doma :)

Sdílejte! | O sdílení

obsah deníčku

15 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Ludmila Vostrá Datum

29. srpna 2019 14:31

Určitě nebudete litovat! Moje Sněhurka je také kočička, která si mě vybrala a stojí to za to: tyto kočičky jsou mnohem hodnější, vděčnější, láskyplnější a poslušnější, než ty, které nikdy nepoznaly nouzi. A také chytřejší, protože být blbé -dávno by zahynuly a vůbec by se k nám nedostaly!

MařiČa

6. března 2018 10:23

Moc hezky napsaný příběh. Měli jsme dva psi a před 17ti lety přišla první kočička Amálka. Teď bydlíme v podnájmu u svých 10ti čičourů.

Leontiiina Datum

1. března 2018 18:37

Albert: Tý jo... fotka dědy je fakt parádní !! :))))

Reda

1. března 2018 15:23

Nádherně napsané. Panter si vybrala moc dobře :-)

Albert (3) Datum

1. března 2018 13:14

Moc hezky napsáno. . Já jsem kočkař asi po dědovi..☺

micouša

1. března 2018 10:12

Pravdu díte - moc pěkné. U nás na druhý kočičí pokus začal chůvák na "kočka nesmí do baráku" a skončil na tom že pořídil drahé spací patro protože rozkládací gauč pod ním přece není postel!!! a rozmazloval Basťuldu ze všech nejvíc. A i teď Miouša už ho má pěkně zaháčkovanýho ☺

Zden Ča

1. března 2018 8:45

Krásně napsáno..taky jsem kočku nechtěla byla jsem pejskař a ejhle jedna kočka je málo....ale nemohu mít víc :-) kočičky jsou osobnosti ale naše :-))

marcelab

1. března 2018 8:22

Já jsem chtěla kočku nebo zvíře odmala, jenže mi to nikdy neprošlo. Když jsem zůstala sama, jednou naprosto nečekaně mi kamarádka přinesla Míšu a po 6 letech mě adoptoval Čertík. Jsou kouzelní. Nadpis je naprosto výstižný. Můj bratr už dávno změnil názor na kočky. Prý je nemá rád, to jsem mu ale nikdy nevěřila, až na jednu výjimku. A teď už na dvě výjimky, takže taky změnil názor. Má je rád a moc.

Leontiiina Datum

28. února 2018 21:27

Moc děkujem :) Jinak Janarim přesně jak píšete, lituju, že jsem si kočku nepořídila dřív nebo s nimi je všechno jednodušší :))

Karla z Končin Datum

28. února 2018 21:18

To se tak dobře čte :-)
Vítejte mezi kočkaři :-)

janarim

28. února 2018 20:43

Já jsem to měla úplně, al úplně stejně, jen s tím rozdílem, že mě ukecala známá, ať si od ní vezmu kotě. A teď jen lituju, že jsem to neudělala dřív, kočky jsou úžasné :-)

mirkacab

28. února 2018 20:39

Také jsem mívala psa a chodila na cvičák:-))Potom jsem měla koně a nakonec je ze mně kočičí máma:-)))
Moc hezky jste to napsala:-)

Maud

28. února 2018 20:30

Moc pěkně napsané.

ween

28. února 2018 20:17

..napsala a popsala jste to skoro jako za mě .) nadpis sedí! (má setra starší nechtěla o kočce/zvířeti doma ani slyšet, pak týden hlídali pana Kocoura - a nechtěli mi ho ani vrátit! .) - a do měsíce si pořídili kočičí slečnu - https://www.modrykocour.cz/kockogalerie/galerie/128835?mod=fv&prochazeni=&akce=&kocicak=3331&kocourak= - velmi povedenou mimochodem .))) ) PS: jsem původně pejsař .)))

evelinas

28. února 2018 20:02

Krásne napísané.Asi to nebola náhoda,patríte k sebe.Ja mám tiež taký môj tieň Smudlinku,hoci mám všetkých veľmi rada,ona je mi stále v pätách.To čo máte doma je dar,tak si to obe užite.

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Člověk, který neměl kočku, kočičí svět nepochopí

Modrý kocouř.cz (c) 2024