Beze mě by ten stan nepostavili!

Vzhledem k tomu, že máme barák situovaný směrem na jih, je tady opravdu teplo. Dokonce i v zimě musí panička zatahovat závěsy, neboť v zimních, slunečných dnech tu bývá doslova vedro! Takže zima je tu fajn, ale v létě je tady takový hic, že máme zatažené závěsy stále. Tudíž, vevnitř je to vyřešené, ale venku, na zahradě, kde to pálí doslova nemilosrdně, potřebujeme vytvořit nějaký stinný kout! A protože je po stavbě baráku panička doslova vysátá ze všech úspor a ještě zadlužená, museli jsme uvažovat o něčem provizorním, než budeme mít na postavení zastřešené terasy!

Tak se panička s Martinem shodli na postavení stanu. Poprvé to zkusili vloni a nedopadlo to dobře! Už když to monstrum vybalovali z krabice, panička říkala, že materiál je dobrý, ale zpracování - HOTOVÁ HRŮZA - jediný šev nebyl zapošit, ukončení vždycky a všude bylo ledabylé, no měli chuť to vrátit zpět, ale protože to vedro tady ve spojení s paniččinou nechutí k přímému slunečnímu záření je opravdu veliké, zkusili to vylepšit! Panička k tomu našila další poutka a úchyty, zapošila KAŽDÝ ŠEV a Martin přikoupil skoby a přidělali další lana na upevnění. No, když skončili, vypadalo to pěkně - ale jen jeden den: jediné, co vydrželo byly jejich úpravy, ale ZLOMILY SE U TÉ PŘÍŠERY VŠECHNY TRUBKY!!! TAKŽE DALŠÍ RÁNO NÁS UVÍTALA HROMÁDKA PLACHTOVINY A ZLÁMANÝCH TRUBEK LEŽÍCÍ V NELADNÉ HROMADĚ NA TRÁVNÍKU!

No, ten rok jim to vzalo všechen elán.

Až letos Martin přivezl další stan, který vypadal bytelněji, a dali se do stavby. Vzhledem k loňskému neúspěchu jsem cítila povinnost na ně dohlížet a radit jim! Dali jsme se tedy do práce a musím říct, že tentokrát stan stojí už druhý týden! (Je to jasné, protože jsem to vše ohlídala!!!)

Už se těším, až budou stavět tu terasu, jak budu dělat stavební dozor! Panička prohlásila, že bez mého dohledu se již nikdy do žádné práce nepustí, a Martin se smál, že jsem zřejmě s úspěchem vystudovala architekturu!

A já jsem ráda, že se nemusím uchylovat do pole, ale mám víc stínu tady, navíc tu nejsem sama, nýbrž jsme pohromadě a slunce na nás nemůže!!!

Jen doufám, že se nestrhne uragán a stan neuletí! Je (po těch loňských zkušenostech) zakotven tak důkladně, že by to mohlo urvat i kus pozemku!

Tak se s vámi loučím a doufám, že nedopadnu jako kamarádi dlaždiče v té písničce: "kamarádi někam letí a já tady musím sedět!"

Sněhurka

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama
Reklama