Zkouším, co panička vydrží!

Už mě nebaví chodit dolů do vesnice. A do okolních domků tady u nás nemohu, protože si někteří sousedé pořídili (nechápu proč) psy! A ačkoliv se sousedy jsem měla dobré vztahy, s jejich čokly se nějak nemohu dohodnout! Panička říká, že to je tím, že jsem dokonalá lovkyně, a ti sousedé, všichni, díky mojí bezchybné práci, získali dojem, že je tu málo myší a tudíž, že spíš potřebují psa.

Ha-ha. A teď se diví!!!

Proč však o tom píši? Díky tomu, že jsem přestala navštěvovat dolní ves, jsem převážně doma, a ačkoliv je naše zahrada docela slušně velká, pořád je na ní ještě málo VZROSTLÝCH keřů a stromů a já se na ní často nudím. No tak jsem si našla novou zábavu. Vzhledem k tomu, že mě panička pouští ven vždy se slovy: „Nezapomeň se vrátit!“ zkouším, zda to myslí opravdu vážně, a tak se (než vyrazím na lov) několikrát vracím a zkouším, jestli mi opravdu hned otevře a dostatečně nadšeně mě přivítá.

Je fakt, že to tak praktikuji už od roztátí letošního hojného sněhu a panička už začíná ztrácet trpělivost.

Včera mi dokonce řekla, abych si nemyslela, že si z ní mohu dělat legraci pořád!

Tudíž se obávám, že mě z výchovných důvodů nechá chvíli čekat venku, ale jak už ji mám zkrocenou, tak vím, že to nevydrží dlouho a zase poběží ty dveře otevřít a láskyplně mě přivítat!

Prostě důsledná a vytrvalá výchova nese svoje plody.

Zrovna teď buší do toho blbého notebooku a mě si vůbec nevšímá, tudíž mi nezbývá nic jiného, než se k ní postavit, mňouknout, zatahat ji za oblečení a povědět jí, co si o jejím chování myslím!

A protože moje poslušná panička toho psaní samozřejmě hned nechá, musím se s vámi rozloučit.

Rozhodná Sněhurka!

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama
Reklama