Jak jsem málem připravila paničku o život!

To bylo tak: Protože jsem vzorná a poslušná kočička (když chci), tak panička vždy časem začne ztrácet ostražitost a přestává hlídat, zda nenosím domů myšky! A to je přece JEJÍ CHYBA!
Tak jsem včera poslušně přiběhla na její zavolání a hrnula jsem se domů, jenže ona si na poslední chvíli všimla, že mám v tlamičce myšku a prudce přivřela dveře! Tak prudce, že mi jimi vrazila do čumáčku a já jsem tu myšku pustila dovnitř, ačkoliv sama jsem zůstala venku! A protože mně (panička) vyrušila uprostřed lovu, ta myš ještě nebyla úplně mrtvá, tudíž zdrhla mnohem dřív, než to ta moje pomalá panička stačila zaregistrovat, někam pod nábytek!
Panička sice koukala, jestli mám tlamičku prázdnou, ale v tu dobu už ta myš byla někde ukrytá, takže ta moje naivka mi otevřela a pustila mně v klidu domů!
Ta myš byla zřejmě jen polomrtvá, protože celou noc a celý druhý den až do večera, byla někde skrytá a vylezla až navečer, když JÁ jsem byla opět venku!
Takže moje panička mě vyvolávala a dokud jsem nedorazila zkoušela tu myš vyhnat sama! Naivka!!!!!
Když jsem přikvačila, nemusela mi nic vysvětlovat, já jsem opět zakročila a tu potvoru jsem kousla do vazu, takže zůstala opět ležet a já za jásotu davů jsem zase vykráčela ven a zcela přirozeně jsem očekávala, že ji panička odklidí!
No jo, jenže jsem nečekala, že TA MYŠ JE NESMRTELNÁ A NEŽ PANIČKA VZALA KRBOVOU LOPATKU A KOŠŤÁTKO A STAČILA JI NABRAT, aby ji jako obvykle vyhodila ven, ta mrcha zase ožila a zdrhla někam pod nábytek!
Když se mě paničce podařilo dovolat, myš zase někde nabírala síly a ZASE: celý večer, noc a následující den byla skrytá někde, kam jsem na ni nedosáhla. A tentokrát, protože to nebyla moje vina, tak mně panička nedržela (už třetí den) doma jako to dělávala dříve. Myslela si, že někde chcípla pod tím nábytkem a že o víkendu jí ho Martin pomůže odtáhnout a mrtvolku vyhodit!
Jenže- navečer se opět nesmrtelná myš zjevila a když jsem díky paniččině jekotu dorazila i já, ta myš už byla tak nasáklá naším pachem, že jsem myslela, že je součást mého domova TUDÍŽ JSEM opravdu nechápala, co na mně panička chce?
TAKŽE PANIČKA PRODĚLALA NĚKOLIK MRTVIČNÝCH ZÁCHVATŮ, KDYŽ VIDĚLA, JAK SE ZÁJMEM POZORUJI MYŠKU, KTERÁ NA KRŮČEK ODE MNĚ sedí na mojí mističce a s vervou se cpe mými granulemi, s obdivem si prohlíží můj ocásek A PIJE Z MÉ MISTIČKY!!!!!!!!!!
Panička pokaždé zařvala, vyskočila z křesla a praštila po mé kamarádce koštětem, jenže znáte to, ona je tak pomalá, že myš trefila jen jednou a ta pokaždé stačila zdrhnout pod mrazáky!
Vzhledem k tomu, že už ta myš u nás byla vlastně ČTVRTÝ DEN panička propadla děsu, že nám třeba porodí a zamoří celý byt, tak večer, když šla spát a já jsem se s myší docela spokojeně kamarádila, schovala všechno jídlo a pití do nedobytných pevností a odešla spát se slovy, že doufá, že tentokrát tu myš zabiji pořádně!!!!!
A představte si, že odešla spát dříve, než obvykle a vstala mnohem později- no prostě, chtěla mně vyhladovět, abych zapomněla na kamarádství a viděla myš zase jen jako kořist!
A to se jí povedlo, takže, když ten pátý den po poledni nakráčela do mého pokoje (obýváku), hned u dveří jí vítala mrtvolka!
To bylo jásotu!!!!! Papání a bumbání je opět na svém místě, já jsem zase milovaná a obdivovaná micinka, jen panička je ostražitější a rengenuje mi tlamičku dříve, než otevře dveře!
Myslím, že během těch několika dní prodělala spoustu infarktových záchvatů a zjistila jsem, že je náramně odolná!
Tak se s vámi loučím a přeji hlavně mnoho zdraví. Sněhurka