10. října 2005  |  Nancy May Blobs, CZ  |  1 025 480 601x / 1x

Výlet na strom

Ajoj, jak se všichni máte? Já se mám moc a moc dobře - tedy teď už jo, ale stala se mi taková věc...
V pátek jsme odjeli k babičce, která má zahradu, kde se může běhat v trávě a brousit drápky o stromy a tak... Přijeli jsme tam večer, tak nás mami na zahradu už nevzala, ale v sobotu ráno už jsme se se Suzi moc těšily. Suzi si pamatovala, jak minule prohnala Jíťu po střeše, a už se nemohla dočkat, až to zopakuje. Když šly mami s Jíťou ráno nakoupit, seděly jsme se Suzi na okně a volaly na ně, aby si pospíšily, že bychom moc chtěly ven. No, a pak jsme se dočkaly... Suzi byla fakt děsně natěšená, tak vyběhla ven jen tak, ale mě mami vzala na vodítko, prý že mě to tam nejdřív ukáže. Já jsem ale byla tak z toho všeho nového vykulená, že jsem běhala sem a tam a nejdřív mami a pak Jíťa za mnou jen vlály. A pak se to stalo: uviděla jsem Suzi na stromě a napadlo mě, že bych to chtěla taky zkusit. Vyšplhala jsem po kmenu, mami mě pustila z vodítka a já šup, a už jsem byla móóóóc vysoko. Jůů to to šlo krásně, mám moc ostré a silné drápky a tak se mi šplhalo - jedna báseň. Jenže ouha, najednou koukám, jak vysoko jsem to vyšplhala!!! Jé, já se bojím!! Musím to zkusit, jak to půjde dolů, ale moc mi to nešlo, bála jsem se, že spadnu jako zralá hruška dolů Jítě na hlavu. No, to by bylo!!! Pomóóóóc, mňauuuu, pomozte mi dolů. No, zkrátka - seděla jsem nahoře na větvi a mňoukala a mňoukala, dokud Jíťa nevylezla ke mně na strom. Chtěla mě sundat, ale já se moc bála a držela se drápkama větve. A pak přišel můj zachránce - Honza. Víte, on je z naší rodiny největší a nejsilnější a prý taky nejšikovnější. Tak to už jsem se skoro přestala bát. Honza vylezl na strom, vzal mě do hrsti a podal mami, která stála celou dobu na štaflích a taky se prý moc bála - o mě. Ale už to bylo dobré - jé, to se mi ulevilo. Pelášila jsem domů, co mi moje čtyři nožičky stačily. To byl ale zážitek, musím si dávat na ten strom pozor a mrknout, jak to dělá Suzi, že se nebojí. Doma jsem hned běžela do svého křesla, jen tak trochu jsem se umyla a už mě zmohla únava a spala jsem celé dopoledne, odpoledne, až skoro do večera. Mami chodila kolem mě a měla strach, jestli se mi něco nestalo, že tolik spím, ale já jen musela nabrat síly na další výlet na zahradu. Už se moc těším... Ajoj, čau, zdraví stromolezkyně Nancy

Sdílejte!  |  O sdílení