26. října 2005  |  Sabrina  |  1 025 480 662x / 2x

Budík

Řeknu vám, nemá to kočka lehké, když si chce dobře vychovat své lidi.
Kupříkladu já mám starosti s jejich denním režimem. Mají v něm hrozný chaos - vstávají pokaždé jinak, spát chodí pokaždé jinak a ještě ani ne oba najednou, odcházejí a vracejí se taky různě. O jídle nemluvě, kdeže nějaké společné pravidelné stolování, abych mohla vždy zkontrolovat, zda jejich jídlo správně voní? Pořád abych byla ve střehu.
Chtěla jsem něco udělat alespoň s tím vstáváním. Když zaleze do pelíšku i on, což bývá dost pozdě, uvelebím se na poličce nad jejich hlavami a hlídám. A když usoudím, že už spali dost dlouho, začnu jim nenápadně naznačovat, že je načase vylézt a naplnit mi misku. Jednou jsem jim pustila rádio, ale schovali mi tu černou placku, na kterou stačilo správně udeřit tlapkou a rádio začalo hrát. Tak jsem jim párkrát shodila na hlavu budík a pozorovala, jak ho hledají mezi polštáři. Místností přitom problikávalo to červené světlo, co normálně promítá čas na strop, pípalo to a vůbec to byla moc veselá taškařice! Nakonec ho našli, vynadali mi a stejně nevstali. Ale šramocení na poličce zabírá, nakonec jeden z nich vstane a připraví snídani. Pak si jde zase znovu lehnout, pravda. Zatím to budu tolerovat. Vždyť já stejně nemám hned po ránu hlad, to jen kdybych náhodou dostala chuť.
Nějaká pravidla se ovšem dodržovat musí! Včera večer, zrovna, když byl čas obdivovat a hladit kočku, si on klidně sedl k počítači a hodlal pracovat! Jenomže má jen dvě tlapky a šlo mu to dost pomalu, rozhodla jsem se tedy nabídnout svou pomoc. Nejdřív jsem ulovila myš. To jen tak pro jistotu, nemá ji totiž přivázanou a to by klidně mohla utéct, že jo? Pak jsem se hezky prošla po klávesnici, čtyři tlapky jsou čtyři tlapky - to bylo najednou písmenek! Vyšlo to jenom částečně, pochvaly jsem se nedočkala, docela se zlobil, ale pochopil, že nejdřív se musí věnovat mně a teprve až ode mne dostane svolení, smí dělat něco jiného. Vlastně jsem se chtěla dívat z okna na světýlka, vám to prozradit můžu. Takže mi stačilo několik pohlazení a pochvalných slovíček a přestalo mě mazlení bavit. Ovšem výchova musí být důsledná a to by to dopadlo, kdyby si dvounožci dělali, co sami chtějí!

Sdílejte!  |  O sdílení