23. listopadu 2005  |  Áďa (Afrodita Macadamian)  |  1 025 480 740x / 1x

Nejnovější zprávy

Milý deníčku, tak ti musím napsat, jak se to u nás vyvíjí.
Napřed jednu nepříjemnost,moje panička mně jednoho dne nedala napapkat. A ať jsem mňoukala, jak jsem mňoukala, nebylo mně to nic platné, měla jsem hladovku. Pořád jsem nevěděla proč, vždyť jsem nic neudělala! Ta převrhnutá váza na schodišti a ožužlaná šunka na lince přece není až takový prohřešek. Aspoň že vodičku jsem měla. Páneček sice říká, že hlad je převlečená žízeň, no ale já mám raději granulky a masíčko. A najednou mně panička podle a záludně vlákala do přepravky, zavřela za mnou dvířka, no a Daník zůstal na druhé straně těch dvířek. Než jsem se vzpamatovala, už se to se mnou houpalo, byla jsem naložená do auta a jelo se. A zase jsem byla u pana doktora, teda tentokrát tam byla paní doktorka, byla sice hezčí, ale stejně jsem se prala. Já se tam totiž bojím od té doby, co mně dávali očkování kapkama do čumáčku a vyvádím a vyvádím. Najednou mě asi píchla včela a chtělo se mně spát a spát, zdálo se mně o louce s trávou, myšičkách, o fešným kocourovi a pak už nic nevím. Vzbudila jsem se doma, bylo mně pěkně blbě, měla jsem těžké nožičky, žaludek jako na vodě, bolelo mě bříško a na sobě jsem měla cosi divnýho, že jsem se na to bříško nemohla ani podívat. Chtěla jsem chodit, ale moc to nešlo. Na Daníka jsem pro jistotu pěkně zasyčela, ať mně dá pokoj, že na hraní nemám náladu. Pak se mně podařilo ze sebe to něco (prý to byl obvaz) vysvlíct a už mně bylo líp. Tak jsem jen spinkala a odpočívala. A když jsem chtěla na škrabadlo, tak panička mě vysadila a zase dala dolů, abych prý moc neskákala. Ale druhý den už mně bylo prima, jen to bříško mě svědilo, byla jsem tam úplně nahatá, někam mně zmizel kožíšek, tak jsem si to hodně olizovala, aby mně zase brzy narostl. A asi to pomáhá, protože už roste:-)) A teď už mě nic nebolí, je mně dobře, s Daníkem zase blbneme a mazlíme se a já moc ráda chodím za paničkou na sedačku, když píše na počítači, a tulím se k ní. A taky v noci k ní chodím do postele a buď si jí lehnu k hlavě a s oblibou jí žužlám vlasy a nebo si lehnu na ni, ale to musím být ve střehu, abych nespadla, když se otáčí. Jenom jsem pořád ještě nepřišla na to, jak Daník leze na tu obrovskou skříň na chodbě, kam se přede mnou schovává. Musím to zjistit, abych se k němu mohla lísat i tam :-) Jinak pánečci odjeli na pár dnů na hory a my jsme měli s Daníkem celý dům jen pro sebe, to bylo super, mohli jsme si lítat, kde jsme chtěli, a nikdo nás neokřikoval. Jen kámoška chodila jednou denně nasypat granulky a dát konzervičku a vyčistit záchodek. A aby to neměla tak jednoduchý, tak jsem se jí jednou schovala, hledala mě asi půl hodiny, volala a já schválně nic, jen ať si mě pak považuje. Ale pak jsem to nevydržela, co kdyby Daník snědl i moji půlku konzervy!! A vylezla jsem zpoza kuchyňské linky. To bylo radosti! No, tak už těch pusinek stačilo a honem papat. Tak běžte taky něco slupnout, ať jsme velké a silné kočky a kocouři a pak si dáme chrupku a necháme si něco pěkného zdát...... páček... úááááá... čumáček.

Sdílejte!  |  O sdílení