19. října 2005  |  Aaron Felis Silesiana  |  1 025 480 692x / 3x

Omluva, byl jsem odhalen, návštěva u veta se nezadržitelně blíží...

Jejda, koukám že jsem víc jak měsíc nic nenapsal. Moc se všem příznivcům našeho deníčku omlouvám a naší Věrce z Pařezova děkuji za nakopnutí :-)
Tak nejdřív nějaké důležité údaje: dnes je mi 7 měsíců a nějaký den a Nitce je přesně o 2 měsíce méně. Vážím... ooops 5,3 kg a Nitka přesně 3 kg. Jsem pěkně svalnatý chlapík, mírně flegmatické povahy, začínající se pořádně mazlit s páníčky, rád si pochutnám na dobrých granulkách nebo masíčku, pořád se cachtám ve vodě jako dřív. Myslím, že páníčci by byli už celí nesví, kdybysme jim při koupání a vlastně jakékoliv činnosti v koupelně neasistovali. To si Nitka lehne do umyvadla a pomalu usíná a já ležím vedle a sleduji vše z výšky. Ale to jsem odbočil. Z Nitky se stává moc fajn kočička. Je s ní velká legrace, je pěkná provokatérka. Když jdu (fakt jen tak!) okolo, ona mne najednou kousne... do prdelky! To víte, nenechám si nic líbit, vrhnu se na ní a dáme si pěknou divokou rvačku. No, musím říct, že Nitka z ní vyjde vždy vítězně. Ne, nemyslete si, že jsem nějakej slaboch, ale tak... jsem starší a moudřejší, tak vždycky ustoupím. :-) Je to pořád dáma a navíc je to fakt kočka! Moc se mi líbí a tak jí to poslední dobou dávám dost najevo. Myslel jsem, že páníčci kočičí řeči nerozumí, ale panička mne odhalila a tak... no ano, je to tady, už mne objednala na... představte si... kastraci!! No ale co, vím, že páníčci se mnou na výstavy chodit nechtějí a mne to nevadí, alespoň budu doma, žádný cestování na výstavy, několik hodin v přepravce, pak v kleci, budou na mne sahat cizí lidé od čumáčku až po ocásek a vůbec - já chci mít klid. Takže se dobrovolně těším na svůj život domácího mazla... Byli jsme taky na očkování proti vzteklině, venku jsme tedy zatím nebyli, ale protože nás navštěvují kočičky i pejsci, tak se chceme chránit. Vezla nás kámoška Vlaďka - ta má pěknou modrou britskou kočinku Aishu (už kastrovaná, takže teď už pro mne nezajímavá :-), pan vet byl v pohodě, ani to nebolelo. Po cestě jsme ani nekníkli, my jsme oba prostě cestovatelé. V sobotu se jede panička podívat za Kocouřkou Karlou a jejím kocourem Maxmiliánem Rybomilem fon Hafhaus tak se těším až bude doma vyprávět.

Tak to je ode mne pro dnešek vše, slibuji, že se budu snažit psát do deníčku mnohem častěji.

Tak zatím čau váš Aaron Baaron

Sdílejte!  |  O sdílení