13. ledna 2006  |  Aaron Felis Silesiana  |  1 025 480 681x / 2x

PF 2006, jaké byly vánoce, zůstali jsme na Silvestra sami i s kámoškou, smutek po paničce, domácí kino...

Tak jsem tady zase! Nejdříve bych vám chtěl za celou naší rodinku popřát hodně zdraví a lásky v novém roce, ať ho máte takový, jaký si ho uděláte :-) Prostě se mějte moc hezky, ale ne líp než já, to byste mne opravdu naštvali! :-)
Jak bych začal, bylo toho hodně… Z Nitulky je čím dál tím větší mazel, sice takový ten pasivní - lehne si před páníčka nebo paničku a vykrucuje se a válí a vyvaluje, hladit se nechá, dává hlavičky, lehá si k páníčkům, ale jakmile ji někdo vezme do náruče, tak už se drápe pryč… No jsem zvědav, jestli ji ta kastrace, na kterou půjde co nevidět, změní jako mne. Kočky už mne zajímají jen jako kamarádky. :-)
Také jsme slavili první vánoce, nejpodivnější byl ten jejich stromeček, ze kterého visely ozdoby a my jsme je fackovali, a když se nám některá podařila sundat, tak jsme ji honili po celém bytě. Při strojení stromečku byl u nás i Simír a ukázal nám ty svoje kejkle, co umí - leze po stromečku jako opička...
Největší zážitek ale byl, když páníček našel svůj poslední dárek, se kterým ale vůbec nepočítal… Byla to velká krabice a v ní byla… autodráha! Tak ji hned začal sestavovat, to se ví, že jsme pomáhali, co to šlo... a ještě víc...
No a pak se blížil Silvestr, jednoho dne večer přivezli v přepravce Saxi a všechny tři kočičky nás tam nechali o samotě! Ale ne nadlouho, hned druhý den ráno přišla tetka Vlaďka od Aishy a Simíra a její Martin a starali se o nás, dali nám nadlábnout, vyčistili záchodky, ňuchňali se s námi… No ale třetí den už jsem začal být pěkně smutný a mrzutý, ani jídlo mi nechutnalo (a to je co říct!), protože se mi hrozně stýskalo po paničce. Holkám, těm to bylo fuk, ty se dokonce i skamarádily, ale mě to trápilo! Ale nakonec, po 4 dnech všichni přijeli, já jsem tam zmateně pobíhal a najednou jsem mezi těmi hlasy poznal svojí paničkůůů! Tak jsem začal vrnět a nechal se od ní chovat a hladit a drbkat po bradičce, jak to mám rád. A na oslavu jejího příjezdu jsem vdechnul celou misku granulek. :-)
Jo ještě jedna věc, představte si, dostali jsme k vánocům s Nitulkou DOMÁCÍ KINO!!! :-) Páníček přidělal k balkónu krmítko a tak teď sedíme na stoličce před balkónovými dveřmi a sledujeme ptáčky, jak lítají do bufetu. A kolikrát je vydržíme sledovat i několik hodin. Už se těšíme, až páníček přidělá pořádně široký parapety k oknům a my tam budeme celý den sedět a šmírovat, co se děje venku.
Tak zatím čau váš Aaron Baaron

Sdílejte!  |  O sdílení