17. ledna 2006  |  Sabrina  |  1 025 480 682x / 1x

Výlet do hor II.

Mňau, tady je slíbené pokračování:

Už víte, že v chalupě jsem potkala kočičí kamarádku Šmudlu, o rok starší zrzku. Také nebyla nadšená z toho, že ji vláčeli takovou dálku, navíc je z domova zvyklá, že si může chodit ven, když už ji to doma nebaví, a tady jí procházky striktně zakázali. Sice nevím, k čemu je takové courání po venku dobré, ale přece musím podpořit kočičí zájmy, že? Vymyslely jsme spolu několik báječných domácích her, aby bylo jasné, že NÁM tedy nikdo život organizovat nebude.

První a nejlepší byl souboj o člověčí postele. Cílem bylo obsadit a uhájit co nejvíce postelí. Což znamená rychle přebíhat z jedné na druhou a nedovolit soupeřce, aby se na některé sama usadila. Lidé v postelích právě spící nám vůbec nepřekáželi - naopak, bylo to vítané zpestření hry, proto jsme ji provozovaly zásadně mezi půlnocí a sedmou ráno.

Další krásnou zábavou bylo pojídání granulek z jedné misky a posouvání misky po parketách s cílem uhájit ji jen pro sebe. Ideální čas: šest hodin ráno.

Šmudla vymyslela i "odpadkové puzzle" - to se v nestřeženém okamžiku uchvátí pytel s odpadky a obsah se rozmetá po celé kuchyni. Vlastní zábava spočívá v pozorování dvounožců, kterak se snaží poskládat jednotlivé odpadky nazpět do pytle. Mně ale odpadky nevoní, takže jsem měla za úkol upoutat člověčí pozornost, aby měla Šmudla čas puzzle zamíchat. Bylo to snadné, já se normálně vydávám za nesmělou kočičku, která vylézá jen v noci, takže stačilo sejít polovinu schodů, pak se jakoby leknout a vrátit se o pár stupňů nahoru. Všichni dvounožci se obrátili na mě, začali mě utěšovat, lákat mezi sebe a kuchyně si nikdo nevšímal.

Měly jsme samozřejmě i plno dalších zábavných drobností, jako je noční dupání po schodech, schovávačky v různých taškách a vybafnutí na dvounožce, když si šel do tašky pro nějakou věc, přibouchnutí dveří, které měly být otevřené a naopak otevírání těch, které měly zůstat zavřené. Obzvlášť rafinované bylo záškodnictví na klávesnici a před monitorem. Oni tam totiž dvounožci měli počítačové domácí kino a na tom si pouštěli muziku a filmy. Ulehnout na klávesnici, když si chce člověk nastavit seznam písniček, nebo se malebně rozložit před monitorem, když vrcholí nějaký horror - úžasná zábava! A ta svítíci barevná myška, která nemá kabel a tudíž se dá někam odnést a schovat, ta byla obzvlášť lákavou kořistí! :-)

Zkrátka jsme si celý týden báječně užily po kočičím způsobu a pak se nám ani nechtělo zpátky domů. Několik dní po návratu se nám po sobě moooc stýskalo a celou noc jsme se volaly, ale asi jsme od sebe moc daleko, takže jsme jedna druhou neslyšely :-( Tak snad zase za rok...

Sdílejte!  |  O sdílení