20. dubna 2006  |  Rozárka Melíšková  |  1 025 480 728x / 1x

Dostávám takové divné „pití“

Tak jsem tady zase ¨se svým drápkem a něco vám nadrápnu. Musím vám lidičky popsat, jak se léčím, tedy přesně ne já, ale musím říci, že mě léčí moji lidičky. Po mnoha návštěvách u různých vetů (tak těmhle lidičkám říkají moji nejbližší) jsem začala dostávat takové divné „pití“ z nějaké věci, co drží vždycky babča v ruce a děda mě musí držet pod ručníkem, jen hlava mi vykukuje. To pití připravovala babča ze začátku vždy v kuchyni, něco tam bouchalo (ale nebylo to jako mě milé naklepávání masíčka) a pak tekla voda, pak bylo slyšet jako když někdo něco nasává a pak to přišlo...

Děda vzal ručník a opatrně mi zakryl tělíčko kromě hlavičky. Babča přišla s tou věcí (zdá se mi, že jsem to viděla u veta, když mě brali krev, ale to, co má babča v ruce, je bez toho pichlavého vpředu) a opatrně mi její konec zastrčí ze strany do tlamičky a pak to přijde...

Najednou mám v tlamičce to „pití“, ale je to ošklivé chuti (prý lék, ale to by se jeden z toho lek), já vyskočím a běžím jen co se mi tlapky uvolní na šplhadlo a šplhám a šplhám, abych se té chuti zbavila. Pak se jdu honem napít a schovat.

Někdy z toho roztrpčení běžím i na záchůdek. Už jsem na to přišla, že to“pití“ vždy dostávám večer, a tak večer jsem velmi ostražitá.

Tak dělám, že spím, ale tajně sleduji všechen ruch kolem sebe. Jak se něco podezřelého šustne, tak se běžím honem schovat.

Babča také přešla na jinou taktiku a „pití“ připravuje v koupelně, ale já už to prokoukla. Děda zase dělá, že nic, kouká třeba na televizi nebo pije víno a najednou se zvedne a kde se vzal tu se vzal, má ručník v ruce. A tak lidičky je u nás docela legrace při naší hře kdo s koho. Je pravda, že je mi už trochu lépe, ale to přece nemůže být tím hrozným „pitím“, tomu přece nevěříte ani vy ne?

Sdílejte!  |  O sdílení