23. května 2006  |  Montynka  |  1 025 480 753x / 1x

Tak...

Tak jsem vám stručně popsala celý svůj dosavadní život. Teď jsem kočka zahradní a do domu už nesmím. Paniččiny rodiče si do domku přestěhovali svoje a to svoje mi nechtějí půjčovat. Ale já stejně moc dobře vím, kde co mají, a je mi to jedno. Když se do domu dostanu, jdu rovnou cestou do koupelny a usnu na kotli, tam je teploučko...
Ríšan je v tomhle šikovnější, umí sám otevřít zadní dveře. A když je zapomenou zamknout, tak třeba celý víkend zůstaneme s Ríšanem bydlet uvnitř. Ale žádné lumpiky a zloděje jsme zatím dovnitř nepustili – ani myš! Ale to se nám poštěstilo jen jednou, od té doby už je vždycky zamčeno, i když babi pracuje nahoře na zahradě. Musíme pomáhat a né se válet na kotli.
Tahleta naše paní domácí nikdy kočky nechtěla, zvířat se bojí, ale teď je ráda, že nás má, a moc pěkně se o nás stará. V zimě měla takové výčitky, že nás dovnitř nechce, že čekala u kuchyňského okna, až nás uvidí přicházet, a mističky s granulkami nám dávala za dveře, až jsme přišli, a když jsme odešli, tak je zas dala dovnitř, aby nám masínko a granulky nezmrzlo. A to my s Ríšanem nechodíme dohromady. Musela počkat, a když viděla Ríšana přicházet, vystrčila granulky a pak někdy jsem přišla já a zase paní domácí vybíhala s masínkem. A celou tu dlouhou zimu odklízela sníh až nahoru do zahrady, jenom kvůli nám, abychom mohli k těm svým mističkám vůbec přijít! Abychom nezapadli do sněhu.
A taky si s náma povídá. Já sedávám nejčastěji na kuchyňským okně a radím jí při vaření, a tak vůbec.

Sdílejte!  |  O sdílení

pinocchio  4. srpna 2009 16:06

no vidíte!To máte hodnou babičku