Dnes bylo opravdu hezky a tak jsem Ringovi otevřela okno a on byl nadšený, že může pozorovat, co se děje na ulici. A protože měl Ringo docela hravou náladu, napadlo mě, že bychom mohli vyrazit ven. Jenomže po minulé vycházce, která nebyla moc úspěšná, protože Ringo chtěl hned za dveřmi domů, jsem se bála, aby to nedopadlo stejně.
Radši jsem to zkoumala déle. Dala jsem mu obojek na očichání, pak mu ho nasadila, neprotestoval. Ven nikdy nejde sám, musím ho nést, bojí se rozléhajících se zvuků na chodbě, ale jak jsme venku, hned se rozkoukává. Dnes to bylo lepší, očichával si trávu hlavně kolem domu. Samozřejmě prolezl snad všemi odpadky, co tam neslušňáci odhazují a já kličkovala mezi psími hromádkami. Pak ho začla zajímat borovice, asi hezky voní.
Pak se sám rozhodl, že je čas jít domů, cestu zná, dokonce i v domě ví, do jakých dveří, jenže ještě neví, které patro. A tak si v každém patře očicháme dveře, které jsou na stejném místě jako ty naše, a když Ringo zjistí, že to není ono, je zmatený. Pořád mu nemůžu vysvětlit, že bydlíme ve druhém patře. Do prvního jde na jisto, ale pak neví. Do našeho patra už ho většinou donesu, ale jak zavětří, už je na zemi a čeká až odemknu.
Radši jsem mu zkontrolovala tlapky jestli se třeba o něco neporanil a hele... měl jeden prstík zalepený smůlou od té borovice a jinak samý písek, a tak došlo na koupání - nebo spíš polokoupel, jen tlapky. Bránil se, ale ví, že velitel smečky jsem já, a tak se podrobil. Musela jsem ho mezitím hodně uklidňovat, to zabírá. Nakonec jsem mu tu smůlu musela vyčesat a pak jsem ho učesala celého a dala mu velkou rybu. Vůbec se na mě nezlobil. Vlastně byl rád, že ho má někdo rád.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?