9. srpna 2006  |  Vetřelci  |  1 025 480 638x / 1x

Kočičí tlapkování

Jejda, jejda! U nás se toho v poslední době tolik semlelo, že nebyl vůbec čas na psaní. Natlapkali jsme sice něco do rubriky „Vaše příběhy“, ale bůhví, kde je tomu konec. Člověčice má jiný PC, ten přemýšlí anglicky, a tak si spolu rozumí ještě méně, než s tím starým.
My rosteme jako z vody a tak už Maxíkova rezidence patří nám!!!!
Bylo s námi ale práce. Od krmení ze stříkačky, masírování bříška, utírání čumáčků...
(V2 je pěkný čuník, nekouká, co dělá, a tak když baští granulky, klidně strčí ocásek do smetany, pak se vyválí v záchůdku...).
Narostli jsme pěkně a také děláme pěkné lumpárny. Kdyby si nás vzal někdo oba dohromady, byli bychom rádi, kdyby nám pořídil veliké šplhadlo. Ten náš „brácha“ Maxík je strašný kliďas. Nikam neleze, neskáče, nic neničí. Nám ale pořádné šplhadlo chybí. Máme tu takové malé škrabadlo, ale to není ono. Tak jsme se dnes v noci dali do kytek. Člověčice si stejně pořád stěžuje, že jich tu má moc a že jsou přerostlé. Dva stromky už dokonce dala pryč. Tak jsme se dnes v noci pustili do řádění. Fíkus (gumovník) jsme shodili na zem a  vyhrabali hlínu. Člověčice se ráno zlobila a ten stromek přivázala ke sloupku na zdi. Zbyl tedy ibišek. Ten je pěkně vysoký, ale kmínek má tenký. Dali jsme mu zabrat. Jenže člověčice nám ho sebrala a dala ho na chodbu. Prý jsme banda rozjívenců a brzy prý už půjdeme. Je tady připravený jeden velikánský kufr, ale to snad není pro nás. To malé škrabadlo je docela dobré, jenže po něm se nedá šplhat. Tak jsme si našli něco lepšího. Když si člověčice sedne k PC, vyskočíme na židli a po jejích zádech se vyšplháme na ramena a odtud na okno. Tam se dá dělat věcí! Například kypřit kytičky, shazovat drobné předměty. Nakonec jsme shozeni my. Člověčice naříká. Od poškrábaných nohou má teď docela klid, začali jsme drápat záda. Ale my moc dobře víme, jak na takovou dvounohou podivínku. V noci, když přestanou naše bojové hry na posteli, přitulíme se ke krku, ovineme se jako „stříbrná liška“ a spustíme motůrek. To byste koukali, jak se pak to lidské stvoření tváří. Naše lumpárny jsou alespoň na chvilku zapomenuty.

Sdílejte!  |  O sdílení