Po půl roce stráveném v útulku v měcholupech se jednoho dne objevili dva velcí a dva malí u mojeho kotce.
Tam se ona začala rozplývat: "A tohohle krááásnýho bysme mohli? Ten má krásný oči, to je tygr"
Tak jsem začal mňoukat o život a strkal pacičku co nejblíž k nim ven. Potom ona otevřela dvířka a já vrněl blahem a snad jsem se i usmíval. Následovala předváděčka mazlení, ona, on, první malej, druhej malej a zase ona.
Už jsem si začal myslet, že z toho zase nic nebude a tu se ozvalo: "A kde jste ho našli? A jak je tady dlouho? A byl by dobrej do bytu? A je spíš samotář nebo ne? A je vykastrovanej? A proč je tady tak dlouho?"
A mně bylo jasný, že tohle dopadne! Vrněl jsem a lísal se ostošest, tak ona začala hrát s těma malejma velkýmu na city a za chvíli už jsem jel s nima autem pryč.
Jen mě nechali chvíli s těma malejma čekat u obchodu, tam mi ale nakoupili spoustu dobrot, mističky, myšičky, záchůdek a všechno, co pro mě domů potřebovali. U toho obchodu mi do přepravky ti dva malí pořád strkali ruce, mluvili na mě a pořád opakovaly "Buzzy".
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?