10. října 2006  |  Max Cavalera  |  1 025 480 799x / 2x

Šelminy z Rhodosu

Mňauvajsky micuchy!

Musím hned v úvodu poděkovat Maxíkovi Rybomilovi za skvělý donucovací prostředek, kterak dokopčit "holku", aby hejbla kostrou, usadila se k PC mašině a začala psát, co je novýho. A ta donucovací metoda? Jednoduchá! Akce "Tasený dráp" funguje perfektně!!! A za tu prodlevu si účtuju pět tuňákovejch konzerv! Parádní kšeft! MŇAU!

Tagže. "Ti dva" se tudlec rozhodli, že si vyjedou na zaslouženou dofču. Prej celý léto makali, tak si za odměnu udělej móóóře... nevim jako, co to je... zřejmě něco k jídlu nebo k lovu nebo či co... ale každopádně se s tim děsně flákali. Zdrhli a 11 dnů jsem musel hlídat tetičku "Tulifku" Míšu. Mimochodem, té jsem se rozhodl věnovat taky jednu kapitolku, je to totiž supráckej egzemplář... ale vo tý teda pozdějc.

No, abych se vrátil k tomu móóóři... "holka" mi po návratu vysvětlila, když sem jí odevzdaně ležel na klíně a předstíral hlubokym vrněnim strašlivou radost z jejího návratu a tý DĚSNĚ PŘÍJEMNÝ česačky "chlupstva", že teda to móóóře je vobrovská louže se slanou vodou a že je v něm spousta ryb (MŇAMÍÍÍ!) a různejch potfor, který by se mi určitě strašně zamlouvaly, a že se u něj leží a relaxuje, prej je to něco, jako když si vylezu na skříň a chrnim si a nikdo na mě nemůže. A že si teda s "klukem" užívali tu pohodičku a klídeček a projezdili na skútříku (zřejmě nějakej ubohej živočich, co je tahal celý tři dny na hřbetě - hrozný týrání zvěře, copak nemaj svoje vlastní tlapuchy???) celej vostrof a cestou potkávali spoustu kočičáků. Docela sem zalitoval, že nesnášim cestování, páč bych se tam určitě s pár kočinama seznámil:)

Takže šelminy z RHODOSU, tak se ten vostrof jmenoval, jsou prej krásný a tulivý... hádejte, proč asi... no jo, měly hlad, banda jedna! To umim taky! Votíračka vo nohu, hladovej kukuč, a když to nepomůže, přidám i zpěv a pár protahovacích cviků na šuplatech vod kuchyňský linky:) Starej kočičí trik - známe ho fšichni, že?

Co mě teda nadchlo a "holku" s "klukem" taky, tak byla jedna kočičí mamina. Prej si "ti dva" tudlec jednou před večeří chtěli zahrát minigolf a koho neobjevili pod olivovníkem... no, šelmičkovou maminu s jedním kotětem, který si zrovna dávalo do bříška. A jak prej tak seděj a rozplývaj se (ts... prosimpěkně, nad CIZÍM zvířetem!) nad tou podívanou, uslyšej tenoučký mńoukání a šup... najednou si to po zdi mašíruje další kotě. Šupajdilo si to neomylně k mamině a jejímu mlíku... no jo, jenže za chvíli další zamňoukání a další mrňous na zdi. Ano, myslíte si to dobře, i todle kotě zamířilo k mléčnýmu baru, aby se obsloužilo. A tak "holka" s "klukem" místo hraní minigolfu proseděli u kočičí rodinky celou hodinu, která jim zbývala do večeře.

Po véče se samozřejmě chodili "ti dva" procházet... to ostatně máme hodně společný. Taky dávám přednost zdrhačce po večeři, páč tma je můj nejlepčí kámoš:) Vyprávěli, jak kočičáci seděli způsobně na kraji chodníku a loudili pohledy a předváděli svoje vystouplý žebírka, a že prej kdyby "kluk" nezasáhl, "holka" by snad do letadla do Prahy propašovala půlku kočičí populace vostrova. Je to děsný, jak říkám, to sou fšechno šelmý finty! "Holka" na ně skáče, jak já po myši, ale "kluk" je naštěstí rozumnej, takže jí vod fšech těch potfor vodtáh.

Pak taky vyprávěli, jak se jeli podívat do města Rhodos. Tam bylo kočičáků taky spousta. V nějakym Starym městě seděli důležitě u kaváren a tvářili se, že jim to tam patří. Nebo vykukovali z oken či pozorovali turisty ze zdí a číhali, kterej cizinec se lapí a dá jim nějakou mlsku. Zajímavý úkaz objevili taky v nedalekym přístavu, kde byla vobrovitánská cedule a na ní nápis: "Kotěcí školka, prosím, přispějte na jídlo", a u tabule kasička a pod kasičkou stoleček a pod stolečkem kotě na kotěti a fšecky tam společně spaly. "Holka" byla v sedmym nebi... netušim, z čeho... vrou... ale jak řikám, "kluk" ji prostě čapnul a šli dál... prej by jinak nikam nedošli a nic neviděli.

Prostě si myslim, že by se tydlec vejlety "votvíračůmkonzerv" měly zakázat, protože to jen zbytečně odvádí pozornost od nás, kočičáků domácích. A zatímco voni si užívaj s jinejma, tak například já sem měl co dělat, abych vohlídal tetičku Míšu "Tulifku", jakožto naprosto nevycvičenou osobu co se kočičích záležitostí týče! ... prej taky po návratu "těch dvou" prohlásila, že strašně chtěla zvířátko, ale po 11dňovym výcviku v Pelechu 8 pod mým vedením má tak na rok pokoj vod podobnejch přání. To ještě ale netuší, že jí čeká druhá etapa v únoru, protože "kluk" už zajistil novej zimní vejlet do Alp! Takže výcvik náhradní "votvíračky" bude úspěšně pokračovat!!!!

MŇAU! Max C.

Sdílejte!  |  O sdílení