Jak to všechno začalo...

Ráda bych Vám povyprávěla můj příběh. Tak začněme pěkně od začátku.

Vše začalo tím, že se, teď už mí, dvounožci přestěhovali do Brna kvůli studiu. V malém bytečku jim bylo smutno. Oba jsou totiž velicí milovníci všeho živého. Nejvíce naléhala panička. Chtěla nějakého toho zvířecího miláčka na mazlení. I když v té době už u nich žili ještěrky a osmák, to pravé mazlící zvířátko stále chybělo. A tak přemýšleli, jaké by to mohlo být. Panička pochází z vesnice a odmalička jí kolem baráku lítaly kočky. Měli i spoustu jiných zvířat (koníka, ovečky, králíky, slepice a psa), ale ani jedno nebylo do městského bytu tak vhodné jako KOČKA!!! A tak už mazlící zvířátko dostávalo svou podobu.

No jo, ono se řekne, pořídíme si kočku, ale není kočka jako kočka. Panička zprvu uvažovala, že si vezme svoji starou kočku Murinku, která jim běhá kolem toho vesnického domku. Pak si ale uvědomila, že by to asi nebylo ono. Kočka, která je zvyklá lítat po venku, se bude těžko učit bydlet v malém městském bytě. A tak Murinka zůstala u rodičů. Pak paničku napadlo, že by mohla udělat dobrý skutek a vzít si kočičku z útulku. Ale nebyl by to ten samý problém?

A v tuto chvíli přišel ten nejlepší nápad mého pánečka. A co takhle pořídit si britskou modrou kočku? Panička se toho hned chytla a začala hledat, co to vlastně ta britka je? Ona je přeci jen zvyklá na ty vesničanky a nikdy ji nějaká plemena koček nezajímala. A tak hledala. Zjistila, že britka není jen MODRÁ!!! Ty jo. Viděla taky spoustu inzerátů, kde stálo britská koťata bez PP a potom zase britská koťata s PP. Tak a to byl taky oříšek.

Prvně si říkala, koupíme si britku bez PP, vždyť ono je to to samé. Ale ouha. V té době si její kamarádka koupila dlouhosrstou britku bez PP za opravdu málo peněz. Co pak ale s kočičkou zažila se mojí paničce vůbec nelíbilo. (Jednou Vám o tom taky napíšu, slibuju.) Začala se více zajímat a zjistila, že když už si chce koupit britskou kočičku, tak není radno kupovat bez PP.

Nastalo hledání britské kočičky s rodokmenem. Mohla mít jednu lilovou bikolorku a nebo černou kouřovou. Ale víte, kdo za to může, že má mě? Páneček a já!!! My jsme správná dvojka :) No abych vám to objasnila. Ti mí dvounožci jeli na návštěvu mé rodné chovatelské stanice. Panička měla vyhlídlou moji sestřičku. Ségra ale byla strašpytel a zalezla pod postel v ložnici. Panička se jí tam snažila přesvědčovat, ať vyleze, ale bez úspěchu. Já jsem mezitím pracovala na pánečkovi v obyváku. Pletla jsem se kolem něj, aby si mě všiml. Když pořád nereagoval, kousla jsem ho do palce u nohy. Ha, a to už zabralo. Dokonce tak, že páneček už žádnou jinou kočičku nechtěl...

Takže to shrňme, koťata, novou rodinu si zásadně vybírejte vy!