16. listopadu 2006  |  Maxmilián Rybomil  |  1 025 481 796x / 1x

Opět pánem Maxíkova

Ahoj kocouři i kocouří přátelé. Jsem už měsíc opět jediným čtyřnohým pánem v Maxíkově.
Ani si přesně nevzpomenu na datum, kdy byl odnesen Agi. Byla to docela legrace. Přítulkyni zazvonila SMS. Můj bratranec psal, že k nám právě kouká přes net do kuchyně. Tak mu to šla přítelkyně „vytmavit“. Oldís totiž pracuje téměř naproti nám v hotelu. Přítulkyně vtrhla do haly hotelu a spustila, „že si to jde vyřídit s tím drzým kuchařem, který jí kouká do bytu“. Děvčata na recepci ztuhla. Tvářila se, že netuší, o jakého kuchaře jde... Ale to už to dvounožka nemohla vydržet, začala se smát a řekla, že to je Olda. A tak Olda přišel a začalo povídání. O koťatech, o Modrém kocouřovi ...
Najednou dvounožka zjistila, že dívčina, která před pár dny volala na inzerát, že „se daruje Agi do dobrých rukou“, pracuje tady na recepci a že má o Agiho zájem. Okamžitě volala svému příteli: „Přijeď sem. Všeho nech a přijeď. Tak si vem taxíka, ale ať jsi tu co nejdřív!“ No tak moje dvounožka rychle doběhla pro Agiho. A Agi se líbil.., Líbil se všem, i  tomu, který měl být Agim obdarován. Agísek má totiž po předcích (pravděpodobně ze Siamu) hedvábný kožíšek. Také umí dělat roztomilé „oči“.
Následoval další pochod z hotelu k nám do rezidence – pro záchůdek, škrabadlo a pár hraček. Nový páník si Agiho odnesl a hned mu běžel nakoupit. Druhý den všechny dárky, které s sebou Agi dostal, dorazily zpět k nám. A já jsem zůstal jediným čtvernožcem v této rezidenci. Jsem nesmírně šťasten. Už nikdy víc nepřipustím žádného kocoura ani kočičku.
Musím však přiznat, že občas byla s Vetřelci legrace.
Teď už zase večer okusuji dolní končetiny své milované paničky, když pochoduje mezi koupelnou a ložnicí.
Dožaduji se otevření dveří na chodbu, abych vystrčil jednu tlapku a zase se vrátil zpátky. Křičím nad miskou, protože raději baštím z dlaně. A v noci se roztahuji v bílém povlečení a dvounožka leží skrčená v rohu postele.

Sdílejte!  |  O sdílení