10. prosince 2006  |  Šikulka a Divoch  |  1 025 480 699x / 1x

Jak to pokračuje..

Ahojky, tak píšu, jak jsem slíbila. Minule jsem skončila u  toho, jak odešel Divoch. A co bylo dál? Venku se postupně ochlazovalo a tak jsem házela smutnější a smutnější oči, až to lidi nevydrželi a  začali mě pouštět do chaty se ohřát. Ale na noc a když jeli pryč mě zase vystrkovali ven. Já jsem se vždycky sice zapřela tlapkama o futra a mňoukala jsem, že nikam nejdu, ale nebylo mně to nic platný. Taky jsem dostala zateplený domeček na ven, ale nějak se mně do něho nechtělo, nemám moc ráda stísněné prostory a domeček si nakonec obsadil potulný černý kocour, který chodil za mnou na zahradu a občas mně užíral MOJE granulky. Od lidí se ale nenechal ani pohladit. Jeden den mně lidi večer začali vykládat něco o stěhování do nového domu, ale já jsem tomu moc nerozumněla. A další den mě šupli do přepravky a vypustili mě v úplně novém prostředí - v novém domečku v pokoji. Trochu jsem se bála, ale byla jsem i zvědavá, měla jsem tam granulky, nové škrabadlo, pelíšek a záchodek. Z toho zatím pravidelně používám jenom ty granulky. Pelíšek nepotřebuju, nejraději ležím někomu na klíně, a škrábu si sedačku. A záchodek? No přece nebudu chodit na záchod před lidma! Vždycky to vydržím a pak si jdu ven. Když mě poprvé pustili ven na zahradu, v člověčici hrklo, protože jsem zmizela ve tmě a ona měla strach, že se ztratím. Ale já jsem byla za chvilku zpátky a před spaním jsem se takhle prošla ještě jednou a pak... pak jsem strávila svoji 1. noc pod lidskou střechou. Byla jsem moc hodná a spinkala jsem jako andílek. Taky za mnou chodí na návštěvu panička s kámoškou od Daníka a Ádi - bydlí naproti našeho domu a prý na sebe budeme moct koukat s Daníkem a Áďou z okna. No a tak to bylo asi týden, vždy jsem se šla na chvilku projít a šupem zpátky do tepla. Jednou jsem na zahradě potkala kocoura... řeknu vám, byl to fešák, ale pořád mlel něco o tom, že to je jeho revír a ať mu tam nelezu. Ale to je přece teď MOJE zahrada a můj dům. Budu mu to muset nějak vysvětlit. Jeden den jsem šla zase ven a dostala jsem chuť to tam prozkoumat trochu víc. Zůstala jsem venku přes noc a celý další den a lidi už se báli, že se nevrátím. Ale protože jsem šikulka s malým i velkým Š, tak už si cestu domů umím najít a večer jsem seděla za oknem. Měli velkou radost, že jsem se našla, dostala jsem papu a šla jsem to svoje noční dobrodružství dospat. Tak se mějte krásně, vaše šikovná Šikulka.

Sdílejte!  |  O sdílení