17. února 2007  |  Růženka malá  |  1 025 480 695x / 2x

Útokem vpřed

Jsem dnes velmi útočná. Běhám ... totiž spíš prý hopsám, někdy klušu, běhání mi jde, jen když mě Uhlík honí :o) ... tedy hopsala jsem dnes po bytě obrovskou rychlostí, až teď jsem se zastavila, že vám o tom něco napíšu.

Maminka je ze mě nešťastná... ale snad jenom dneska :-/.
Ráno jsem jí nemohla vůbec probudit. Bylo asi 6 hodin, tak nevím, co měla za problém. Obvykle jí stačí jedna dvě pusinky nebo tlapička na nos a už mě hladí a nechá mě vlézt si k ní pod peřinu. Ale dneska to bylo jinak. Spala jak dřevo, asi byla unavená, protože včera strašně pčíkala a přišla z práce úplně strašně horká... myslím, že říkala, že má teplotu :-(.
No tedy jsem jí jako vždy budila. Jedna pusinka. Nic. Druhá pusinka a tlapička na nos ... a zase nic. Tak jsem jí dala takovou malou facku a zkusila jsem drápek. A hurá, vzbudila se ... jen jaksi neměla radost a neříkala mi "miláčku kočičí, pojď ke mně," ale "Růženo jedna zlobivá, auvejs, co to děláš?"
No co asi dělám, chci drbat!
Tak se zase zachumlala, ale já se nedala a zase jsem jí pusinkovala a začala vrnět, tak mě nakonec k sobě pustila.
No, celý den jsem pak měla hrozně dobrou náladu. Hopsala jsem si po bytě a lovila, co se dalo. Mamce jak nebylo dobře, tak mě ani nekontrolovala a tedy jsem mohla konat útoky na sedačku :o)) ... no jo, ale já to přehnala. Hupsla jsem na ní s myší a TRH, udělala jsem do ní díru. Když si pak mamka všimla, málem omdlela. Řekla, že za ty tři měsíce, co tady bydlím, stihla jsem toho zlikvidovat, co se dalo.
No jo, já nerada, ale já jsem pak hopsala i odpoledne, a to zas odnesl květináč. Abych to zamaskovala, tak jsem tu kytku raději snědla. Mňam...
Uhlík na mě dneska jen nevěřícně zíral a snažil se mi vyhýbat. Když se nedíval, provedla jsem na něj útok ze zálohy, takže jsem ho vždycky strašně vyděsila. Ale jednou se mi to nevyplatilo. Vyskočil přede mnou na hromadu prádla na žehlení a já za ním a on mě zapasoval mezi to prádlo a křeslo ... to vám byla situace! Já jsem tam byla zapásnutá na zádíčkách, břicho nahoru, nemohla jsem se vůbec hejbat a nade mnou naštvanej Uhlíček! Musela jsem na něj zasyčet, aby mě nechal, začínala jsem se docela bát! Ale jakmile mě pustil, hopsáááá... a seděla jsem mu na zádech. Chachááá
Jsem prostě útočník číslo jedna.

Sdílejte!  |  O sdílení