25. února 2007  |  Maxmilián Rybomil  |  1 025 480 778x / 1x

Za sklem hrdina

Páni, to byl zase týden. Chodím ven, ale mám se stále na pozoru. Je tu plno koček a  dost mě vadí Momo. Ta mě nesnáší už od pohledu.
Nedávno jsem se ráno procházel po bytě. Mezí tím přišla Momo na snídani. Já jsem jí zahlédl a už to na mě přišlo. Začal jsem zvracet a zvracet. Ještě, že to neviděli dvounožci odsud. Přítulkyně to rychle uklidila a já jsem zmizel do svého pokoje.
Momo i Panti jsou venkovní kočky, tak ať se tu moc neroztahují. Nedávno mě přítulkyně vzala do náručí a všechno mi tu ukazovala. Za oknem byla Momo. Přišli jsme blíž a Momo začala šílet. Prskat, plácat tlapkami do skla. Chacha, děfče! Máš smůlu! Já se nedám. Mám svou přítulkyni a ta mě ochrání.
Bohužel se moje přítelkyně už tolik netulí. Tedy já bych se tulil, ale není ke komu. Ona je totiž pořád s malou Nástěnkou a na mne nemá čas. A když je pak volno, tak si vyrazí do světa. Ale včera se v ní nejspíš hnulo svědomí. Když se večer vrátila, prý z Kostnice (byla zjistit, jak to bylo s koncilem, s Janem Husem i s Janem XXIII.), tak mě vzala na procházku na vodítku. Musím si to tu celé prohlédnout. (Já už mám svá místa, ale takhle společně jsme šli vlastně prvně.) Nastěnčin dvounožec se moc smál. Ještě prý neviděl kočku na vodítku. To by se divil, kdyby viděl Áju nebo Mušlinku!!! Pěkně jsme si to obešli, přítulkyně mi všechno ukázala a já teď vím, kam se mohu vydávat sám. Jenže! Pořád je tu nějaké ale. To první je Panti. To je vám tak veliký kocour. A co nevidí, to nesežere. Není zlý, s ním ani problémy nemám. Jen v týdnu, když mě přítulkyně pustila ven, tak si ještě chvilku lehla. Najednou slyšela, jak jsem skočil zpět oknem a dal jsem se do jídla. Jenže jsem prý jedl nějak jinak, tak se podívala. A u misky, u MOJÍ misky, se ládoval Panti. Ta ho hnala! Ale jinak se k němu chová pěkně. Dokonce mu dává i bonbónky. Dneska jsme zkoušeli udobřit si Momo. Ta příšla a nakukovala do okna. Já jsem byl zase v náručí. To jsem pak veliký a mnohokrát silnější. Ale raději jsem se šel schovat pod postel. Momo nakukovala a vůbec se netvářila přátelsky. Přítulkyně jí dala moje oblíbené pusinky. Jé, ta si dávala. Dokonce pak přítulkyni olízala ruku. Prý se musíme přátelit, když bydlíme pod jednou střechou. Asi ano.
Také bych chtěl být silným a nebojácným kocourem. Snad se mi to jednou podaří.

Sdílejte!  |  O sdílení