Tak a zase začínáme

Dnes jsme se s Ringem a Kitty dohodli, že si zase začneme psát deník. Ono je to vcelku dobrá věc. Jeden se může taky někdy nudit a musí mít proto něco záživného a vzrušujícího ke čtení.

Léto uběhlo jako voda, ani jsme se nestačili podívat pořádně ven. Kitty byla jen jednou, ale vypadalo to, jako by byla už po sté, takže až bude zas teplo, jsem si jista, že se jí zas ven bude chtít. Ringo nějak nestihnul. Když bylo horko, snažil se schovat někde ve stínu a když bylo docela obstojně, neměl zrovna tu pravou náladu, no a když ji měl, neměli jsme zase čas my. Ach ti strašní dvounožci! Za tu dobu, co u nás Kitty je, si na sebe ti dva docela zvykli. Jednou je to velká valící se koule osmi tlapek přes podlahu z kuchyně do obýváku a podruhé zase klubíčko tří barev, kdy nejste schopni rozpoznat, kde začíná Kitty a končí Ringo, protože Kitty je přeci jen tak trochu modrá. Někdy mi připadá, hlavně po ránu a večer, že to škádlení a dovádění trošku přehánějí, ale pak je najdu namačkané na jedné poličce, kam se vejde sotva Ringo a jeho plyšová myš. Olizují si kožíšky a upravují si tvářičky, prostě se mají rádi. Někdy spolu spí v jednom pelíšku, ale jindy už má Ringo Kitty taky dost, a tak se přesune na horní pozorovací poličku u okna. Kitty by se k němu nejraději nacpala všude. Dokonce při česání Ringa už jí vůbec nedělá problém přicpat se mi na klín taky. Ringovi to vcelku nevadí, jen někdy si řekne: „No jo, malá holka.“, a seskočí dolů. To ale zas Kitty nevydrží na klíně, pořád se vrtí a ne a ne se uvelebit a kartáč na česání je prostě jen pro ty, co se neumí učesat sami. Tím chci naznačit, že je v péči o svou srst nadmíru pečlivá a Ringo je proti ní šmudloun. Kitty je prostě dáma. Teď zrovna na ní přišlo tulící se období a pořád za mnou chodí a mňouká. Dřív to nedělala a tak jsem nejdřív nechápala, co mi říká – má málo v mističce, potřebuje uklidit záchůdek, má dost vody, nebo chce jen něco dobrého??? Nakonec jsem ji vzala do náruče a mňoukání přešlo do hlasitého předení a uvelebení se mi v náruči. To bylo ale překvapení. To sebejisté a hrdé stvoření, které by se nepřitulilo ani za nic – to je jen pro mrňata – se chtělo chovat. Jednou jsem je takhle chovala oba. Nevím, jak jsem zvládla nacpat pět a půl a tři kila rozděleně do dvou rukou, ale zvládla, a tak jsme spolu společně koukali z okna a já jsem jim při tom povídala a komentovala vše, co se na ulici dělo. Bylo to pro ně zřejmě moc zajímavé, protože takhle vydrželi notnou chvíli a vrněli a vrněli. Ocenili, že jsem jim vysvětlila, čí je ten a ten pes, a že tenhle bydlí vedle nás u paní sousedky, a že tamta toulající se kočička je chudinka, a že se nemá zdaleka tak dobře jako oni, a že lidé chodí sem a tam, protože potřebují něco zařídit, nakoupit papání pro své kocourky a kočičky – to se jim moc zamlouvalo, byli rádi, že lidé nenechávají své kocouře o hladu. Na to jsem jim taky vysvětlila, že mají to nejlepší papání ze všech a ta chudinka kočička že si musí něco ulovit sama. Pochopili to a na nějaký čas přestali být v jídle tak vybíraví. Kitty spapá vcelku spoustu věcí, nejradši má ale sušené rybičky, ale Ringo je trápení. Jako koťátko měl moc zažívacích problémů a tak mu jen tak nějaká strava nevyhovovala, pak se to spravilo, ale konzervy mu už úplně přestaly chutnat a papá jen suché, ale to mu zas chutná jen jeden druh. Ono by to vcelku nevadilo, kdybychom nezjistili, že má nějak matnou srst a šupinatou pokožku. Pan doktor nám dal vitamínovou pastu, na kterou si Ringo už zvykl a dobrovolně denně natahuje tlapku, abych mu tam kousek mázla a on si to tak mohl bez problémů slízat. Trochu se to zlepšilo, ale musí papat speciální granulky, které by tento problém mohly odstranit, kdyby je ovšem jedl. Nějak mu nechutnají, a tak zjišťuji, že kotěcího papání ubývá a Ringovo snad ještě přibylo. Musíme na něj pomalu, a tak mu zdravotní granulky přimíchávám do těch jeho oblíbených, kde si jich moc nevšimne a sní je. Snad si zvykne a bude se to zlepšovat. Je to bohužel věc dlouhodobá a mě mrzí, že náš sameťáček není v pořádku. Po pastě se to trochu zlepšilo, ale bude to trvat asi ještě hodně dlouho.

No jako správně zaneprázdnění dvounožci jsme trošku nestihli Ringovi druhé narozeniny, a tak jsme mu to museli řádně vynahradit. Ještě štěstí, že kalendář v kuchyni visí dost vysoko a Ringo na něj nedohlédne :o) Oficiálně se tvrdí, že od dvou let je kocouř opravdu dospělák a vyrostl už z puberty a tak jsem zvědavá, jak se to vlastně bude projevovat.

No pro začátek čtení až až, tak zas někdy.