Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum30. března 2007  |  KočičákSir Humphrey Appleby  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 727x / 1x

Vychytralý plán

Nazdar všichni, tak jsem zase tady a musím vám vyprávět svoje nejnovější dobrodružství. Konečně se mi totiž podařilo proklouznout na chodbu. Povedlo se mi to díky mé nezměrné kočičí inteligenci a mazanosti, poslouchejte jak.
Jen co jsem se doma trošku rozkoukal, začal jsem si všímat těch dveří, kterými dvounožci vždycky zmizí a já za nimi nesmím. Postupně se mi podařilo zjistit, že je tam tajemné místo zvané chodba, ale pořád ne a ne se tam dostat. Tak jsem na to šel od lesa.
Vždycky, když nějaký dvounožec dorazil domů, tak jsem seděl u dveří a vítal ho. A naopak, když někdo odcházel, chodil jsem ho vyprovázet. Při tom všem jsem se ale vůbec nesnažil dostat na chodbu (mazané, co;)) Ze začátku mi to moc nevěřili, drželi mě a bránili mi v útěku. Ale pak pochopili, že se na žádnou výpravu nechystám, mysleli si asi, že mám strach, haha, a tak polevili.
A tak to šlo až do včerejška, kdy jsem vycítil svou šanci. Byl jsem doma jenom s Mazlivou, která si četla a moc si mě nevšímala. Pak jsem uslyšel zachrastit na chodbě klíče, a tak jsem nastartoval nohy a běžel ke dveřím a jakmile se otevřely, proklouzl jsem ven.
Jenže teď nastal nečekaný zvrat. Místo aby mě dvounožec přemlouval, abych se vrátil, prostě zavřel dveře a nechal mě samotného na chodbě. Za chvíli tam zhaslo světlo a to vám povím, kočičáci, měl jsem vážně strach, ze tmy, ale taky z toho, že už si mě nevezmou zpátky, když jsem takové zlobidlo a utekl jsem. Pak se ale dveře zase otevřely a já mohl vklouznout zpátky do teplého a osvětleného bytečku. Mazlivá mě vzala do náruče, smála se a říkala mi lumpe utíkavá, ale nezlobila se.
Nakonec to dobře dopadlo, ale dneska už si mě zase hlídali, jestli nechci utéct. Takže jsem hloupě promarnil svou šanci. Budu muset zase vymyslet nějaký vychytralý plán. A utéct musím ve dne, ne večer, jinak by tam zase byla ta tma.
Tak to je všechno, mějte se, já se zase brzo ozvu. Určitě se teď bude něco dít, protože když zlobím, tak Mazlivá říká "Počkej v úterý, ono tě to přejde." Tak nevím, jestli se mám bát, ale asi ne, ona by mi určitě neublížila. Tak čau, kočičáci;)



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







Zatím bez komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Zatím není přitlapkován žádný komentář.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top