10. dubna 2007  |  Valentýnek  |  1 025 480 769x / 1x

Jak se loví kočičáci

V bytě je klid, všichni odešli do práce a do školy. Právě dočítám noviny, když ucítím lehké klepnutí do ruky. Valentýnek sedí u křesla a dává mi najevo, že si chce hrát. Vyskočí za křeslo, pak pomaličku vykoukne a zase zaleze. Nereaguji. Mňoukne a znovu se schová. Já nic. Potom profičí jako tornádo po gauči, přes opěradlo křesla na chodbu. Vstanu a jdu se potichu podívat, kde přistál. Jako obvykle - za závěsem vykukuje jenom dlouhý huňatý ocásek. Potichu se kradu k závěsu. Už už se chystám závěs odhrnout... Fuj, to jsem se lekla! Valentýnek vyskočil vysoko do strany, packy rozpřažené a divoce na mě zaprskal. Tož tak, ty uličníku! Dupnu a kocour vyrazí do kuchyně. Za skříňkou svítí jenom jeho oči. Couvnu a také jen trošku povystrčím hlavu zpoza dveří. Honem zpět! Valda se potichu plíží po břiše ke dveřím. Vykouknu, juknu na koucoura a ten se samou rychlostí sklouzl po podlaze a mete zpátky za skříňku. Už mě hra nebaví. Jdu si dočíst noviny. Vyruší mě zoufalé zamňoukání: Valda s typickým kočičím "hřbetem" stojí v chodbě a čeká na mou reakci. Znova se zadívám do novin a znova se ozve loudivé smutné zamňoukání. Když konečně vstanu a jdu do chodby, vítá mě
šedivý ocásek, míhající se pod závěsem. Tak dobře, ty loudile chlupatý! Jdem na to, ale teď už tě chytím, uvidíš!

Sdílejte!  |  O sdílení

Matýsek z Kočičí naděje  3. června 2011 20:52

A vsaďte se, že ho nechytíte! My vykutálení kocouři se vyznáme!