Tentokrát z jiného soudku...
Jsem dospělý, měl bych si najít nějakou práci a začít vydělávat.
Naši také chodí do práce, aby měli co jíst, aby měli co na sebe, aby mohli do kina apod.
Vážně jsem se zamyslel a došel jsem k názoru, že nechci být jen pouhým darmošlapem a darmožroutem.
Už vím, co by mě bavilo. Mohl bych být stěhovákem nebo popelářem.
Na stěhováka jsem trénoval minulý týden, kdy jsem stěhoval z místa na místo ručníček a polštářek. Z přenosky do stanu, ze stanu do přenosky, z přenosky do stanu, ze stanu do ložnice - mamce před postel, odtud pak zase do stanu a pořád dokola. To mě bavilo, jen se mi ty věci trošku motaly mezi nohy. Nikdo není dokonalý, trpělivost růže přináší, nikdo učený z nebe nespadl a Übung macht den Meister! Jednou ze mne bude profík.
No a jak jsem přišel na ty popeláře? Občas večer vídávám podivné blikání. Dříve jsem si myslel, že přilétli kocouři z vesmíru, tak jsem běžel k oknu, vyskočil na kočkodrom a pozoroval, co se děje. Naši mi řekli, že jsou to popeláři a že se starají o to, aby v těch velkých plechovkách bylo prázdno a nikde se nepovalovaly odpadky. Z vyprazdňováním plechovek neboli konzerv již jisté zkušenosti mám, tak by mi to mohlo jít. Co myslíte? Od té doby, když zahlédnu blikání z venku, běžím se kouknout na popeláře.
Mám teď tedy velké dilema. Stěhovák? Popelář? Stěhovák? Poplelář? Stěhovák? Popelář?
Asi si někde utrhnu sedmikrásku...
Příště dám vědět, jak to dopadlo.
Mějte se krásně!
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?