Z toho bláznivého počasí jsem dostala mimořádně svůj stále se opakující rýmokašel, bolí mě v krku, huhňám, hlavu mám jako střep, no a po včerejším perném dni jsem si přispala. I koťátka byla hodná, zřejmě také pod vlivem spousty zážitků z návštěvního dne. Spalo se nám všem po nočním dešti krásně, ani zpívajícího Jaffu jsem dnes v noci neslyšela pokřikovat z půdy, takže první známky probouzení byly kolem 8 hodiny. Dala jsem jídlo do mističky, potěšila se pohledem na Haničku a její červeňáčky, kteří už snídali bez mé pomoci, vyšla na verandu, odemkla a ...
... proletělo kolem mě cosi! Rychlost, jakou Jaffa vrazil do domu, se dá přirovnat k neřízené střele. Tak, proto jsem ho neslyšela vyzpěvovat. Proto byla dnešní noc klidná a bez dupání nad hlavou. Bylo mi to divné, ale opravdu jsem si myslela, že tak tvrdě spí, protože už několik nocí vyřvává až chraptí a jeho touhy s ním přímo "mlátí".
Letěl rovnou k misce granulí a vůbec nekousal. Hltal tak, že to vypadalo, jako by venku celou noc běhal a nacvičoval na mistrovství světa v kocouří atletice. Od misky s granulemi pádil k talířku s kotěcím masem a pak zase zpět na granule. Přisedla jsem si k němu, prohlížela ho, našla jsem jedno klíště u ucha a vyseknuté chloupky pod okem. Je to jasné, náš nadsamec byl na záletech! A myslím, že se to neobešlo bez boje a kocouřího vysvětlování, čí teritorium to tady je! Asi to tak muselo být. Chystal se na tuto akci už delší dobu, jeho krátké útěky, které byly ale bohužel pod mojí kontrolou, každoroční kocouří vymezování místa působnosti neřešily. Musela se naskytnout příležitost pro celonoční účtování. A příležitost přišla náhle včera. "Konečně!" oddychl si určitě chudák hormony zmítaný kocourek. Krátká manželova nepozornost a otevřené dveře kocourkovi poskytly celou noc pro vyřizování a vyznačování, vysvětlování hlasovému i bojovému. Musel si tady prostě zjednat pořádek a upevnit svojí kocouří autoritu.
Víte, co to je, když jste kocour, a na vaší zahradu a na váš dvůr vám chodí cizí kocouři? Jaká je to potupa, když vy jste za oknem a nějaký černý vesnický pobuda se vám prohání po vašem chodníku a píše značky na vaší volieru? Nebo když dokonce přepisuje vaše značky na vašem domě, na vašem keříku a vašem květináči? STRAŠNÁ!!! To v kocouřím těle vře krev, to se mu ježí chlupy na hřbětě a ocas švihá jako ocas chřestýše. Nedá se to vydržet a musí se jít do akce. A nejhorší je to, když to tomu vetřelci už jednou vysvětlíte, ale on nedbá a pořád to zkouší.
Jaffa totiž asi tak před měsícem pořádně prohnal toho černého kocoura, který mu všechna tato příkoří způsobuje. Hnal ho z našeho dvora k sousedům, tam se mu ten uličník postavil, tak dostal pořádně nabančeno, já tam rychle běžela, ale to už jsem jen zahléhnula černý kožich mizící v trávě, a náš bojovník si hrdě vykračoval s chuchvalcem černých chlupů v papulce. Musela jsem ho pochválit, to jinak nešlo. Vždyť chránil čest svého domu :-)
Jak je vidět, nestačilo to. Chtělo to pořádný výlet, aby se všechno náležitě vysvětlilo, vyřešilo a ukončilo. Na chvíli.
Ale tak to už u kocourků je. Oni se o svoje děti starají jinak než maminky, oni jsou na hlídání a bránění. Kdo by také nebránil své děti, když je to taková krásná kočička jako je Laurinka a takoví červení kocourkové, jako je Sherlock, Sam a Samson!!! A když máte doma ještě další koťátka, která nejsou sice úplně vaše, nenecháte je bez ochrany. Musí se dbát i na jejich klid a pohodu. A proto chodí někdy kocouři na noc z domu!
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?