2. června 2007  |  Beata z Panského dvora  |  1 025 480 746x / 1x

Jak rostou moje děti

Dlouho jsem se neozvala, protože jsem fakt vytížená. Ty moje děti, to je pěkná banda. Všude běhají, skáčou, lezou, dokonce se se mnou perou.
Představte si třeba RoRy. Krásná lilová kočička, kterou čeká výstavní kariera, a ona se rozhodla, že bude uklízečka! To bylo panečku něco, než jí to naše mami vysvětlila, že vymetat za skříněmi se nemusí. Ona tam pořád lezla a naši pořád rozebírali nábytek. A nepomohlo ani to, že všechny škvíry byly vycpané. Ona prostě vyšplhala po té vycpávce třeba do metrové výšky a buch, žuchla za skříň. Tam si lehla a spala. A já jako svědomitá matka a mami jako svědomitá chovatelka jsme pořád hledaly. Už to naštěstí nedělá. Asi už všechny pavučiny vymetla. Teď se zase pro změnu pořád pere. Mlátí kluky, pere i mě! Ona jí to její nová mami Hela totiž nařídila, když u nás byla na návštěvě. A RoRynka je poslušná, tak se pere. A první byla na průzkumu na dvorku. Rozvážně si vykračovala a pak se plížila v záhonku. Ona je totiž celá jako já.
Ríša je největší, ale malý nešika. Pajdá, protože pořád někam leze a spadl. Přišla mami z práce a Ríša naříkal a pískal. Teď už zase běhá a pere se, ale neponaučil se a leze do výšek dál. Rád se chová a chce hladit bříško. Jeho šedé puntíčky vyvalí a přede jako pila motorovka. Občas v noci straší, protože se schovává pod pelíšek a potom z něj vyletí na kolemjdoucího, ten se lekne, zavřeští, vzbudí ostatní, vzbudí tátu a je křik.
Čokoládek Ramses je veliký kocourek, bude jako děda Alf. Někdy je mazel, někdy rváč. Strašně rád šplná po škrabacím sloupku, potom šup na okno a leží na parapetu a vyhřívá si svůj čokoládový kožíšek. Někdy je ale upískané mimi, které chce chovat, otvírá papulku a vydává skřehotavé zvuky na mami, jako aby ho vzala do náručí a hladila. A to ona ráda dělá. Při jídle odstrkuje ostatní, aby mu neujídali, a bručí.
Největší mazel je ale Romísek. Spí v ložnici v posteli nebo s malými červeňáky, nechá se opečovávat od mami i od Hanky, ale nestačí mu to a přijde si pro péči i ke mě. Leží mi občas za krkem a přede. Není vůbec bojánek, první zkoumal nová koťata v ložnici, první je začal trošku tlapkovat a teď je tahá za ocásky. Je to také velký loudil. Jak si lidi sednou v obýváku ke stolu, už se přižene, vyleze na gauč a kňourá, aby mu něco dali. Dostává sýr a šunku. A když začne mlaskat, přiženou se i ostatní, dokonce i já dostanu na ten sýr chuť. Je to prima mít takové veselé děti.

Sdílejte!  |  O sdílení