Dneska chtěli kočkouni brzo vstávat, i když byla sobota. Jen jsem otevřel oči, hned zpozorněli a už přemejšleli, jak zařídit, aby byla snídaně co nejdřív. Takže i když jsem se tvářil, že hluboce spím, začalo tření ňufákem o můj ňufák, vrnění na břiše a za chvilku jsem taky cítil škrábající tlapičku, kterou Kitty natáhla z pelíšku vedle postele a kterou mi aůůů! „hladila“ koleno. No jo, tak jdeme na snídani! Modrý torpédo z pelíšku vystřelilo přes postel a v mžiku bylo v kuchyni. A jéje! Večeře vyjedená, tak to bylo jasný!
Odpoledne potom přišla návštěva, táta. Jen jsem otvíral dveře, přeběhlo tentokrát modro želovovinovo bílý torpédo do ložnice pod postel. A návštěva, kde prej máte kočičky? No, to nevíme, ale třeba se ukážou. První přišel vrchní kočičák Ringo, omrknout situaci. Koneckonců, je to přece jeho byt, tak by měl vědět, kdo cizí to tady mluví. Nechal se trošku pohladit, pomazlit, a vlastně celou dobu zůstal někde nablízku a tulil se a seděl mi na klíně.
S Kitty to bylo jinak – není zatím moc na návštěvy, takže nejdřív zpovzdálí, pomaloučku, pak se nechala návštěvníkama chytit a pohladit, ale hned zase pryč, pod stůl, a pak zase blíž a zase sledovat, a zase dál, a tak pořád dokola. Nakonec zůstala a poslouchala všechno o kočičkách, co se povídalo. Někdo to přece musí odborně kontrolovat!
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?