Je to tak tři týdny, co můj kámoš Riči umřel, a já jsem byl nejdřív hrozně smutný, moji dvounožci taky, ale život musel jít dál. Nejdřív jsem skoro nebaštil, ani to, co já tak rád, mističky jsem nechával na chodbě plné (co kdyby Riči přišel? Je tak dlouho pryč, to bude mít hrozný hlad!). Pořád jsem pobíhal od sklepa po půdu, maminka mi musela otvírat všechny pokoje, všechny dveře ve sklepě, skříně... a já volal, očuchával, lezl do všech koutků... Venku jsem sedával na plotě a vyhlížel... No a místo Ričiho mi dneska ukázali tohle miminko! Je to pupík mrňavoučký, tak uvidíme, co bude dál... My už si ho s Dejzinkou pohlídáme, aby se mu něco nestalo. Snad se budeme mít rádi, a snad bude u nás zase veselo. Dostal jméno Riči II.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?