28. června 2007  |  Alžbětka  |  1 025 480 757x / 1x

Prý zlobíme

No představte si to, co nám ti naši dvounožci provádějí. Místo toho, aby byli šťastní, že je s Matýskem oblažujeme svou přítomností, ták nám před čumáčky zavírají dveře ložnice. Viděli jste to někdy, nepouštět kočku do ložnice??? Nevím, co jim tak vadí na tom, že vstávám v půl páté. Samozřejmě opice Mates se přidá, takže vlastně vstáváme oba, no a když jsme vzhůru my, tak co by spali páníčci, a tak zahájíme ranní rozcvičku. Začneme malou procházkou přes postel a spící dvounožce, pak lezeme na vše, co v ložnici může způsobit nějaký nepříjemný zvuk, a když toto nezabírá, tak začnu já nebo Matýs mňoukat. Chvíli se nic neděje, to se snaží páníčci odolávat, pak se ale jeden naštve a konečně vstane. To většinou znamená, že máme vyhráno. Jde se do kuchyně k miskám, nasypou se granulky z modré pixly (tam jsou ty chutnější Elite), ale v tento moment přichází zrada. Páníček nebo panička rychle zavírá dveře a jsme odříznuti od ložnice chodbou. Oni jdou spát a my vlastně taky, bříška jsou plná chutných granulek, tak co nám chybí? Snad jen lidské chrápání. Představte si to, oni oba chrápou. Je to tak hrozné, že jdu někdy raději dobrovolně spát do obýváku. Mates je snad hluchej a ten spí v ložnici každou noc. Panička mu teď dala na radiátor pelíšek, jako mám já v obýváku, a tak je tam hlídá.

Sdílejte!  |  O sdílení

Chillhousová  13. listopadu 2007 20:41

Tsss... na nás zavřené dveře neplatí. Když jsem býval doma sám, tak si ani netroufli do ložnice zavřít. Za prvé si dveře umím otevřít, přičemž vždy způsobím trochu více hluku (při skoku na kliku z dálky s rozběhem) a za druhé jsem zásadně spal s mamkou pod peřinou. Dneska, když zavřou, tak mě to moc nebere, mám bráchu Milhouse, ale stejně moc nezavírají. Mamce je smutno, když za ní aspoň na hodinku nepřijdu povrnět.