Ta naše mamka. Co nám to zase provedla! Klidně si minulý víkend odjela na nějaký festival či co a my jsme s Uhlíčkem zůstali sami. Ale co bylo horší, že nás rozdělili. Uhlík jel na chalupu. Já chtěla jet taky, ale teta Lucka říkala, že má krom pana Ponožky a Uhlíčka ještě jedno docela malinké koťátko na hlídání a tak že bych byla přes počet! To je tedy úroveň. Jela jsem tedy na ten víkend k dědovi a jeho dvěma kočičkám (Uhlíkova kočičí maminka a sestřička). Bydlí v Praze, ale v zeleni a v přízemí, a tak mohou chodit ven. Jenže těm dvěma jsem se nelíbila. Syčely jsme na sebe (přece si to nedám líbit). Celý víkend kvůli mně obě strávily venku. Bála jsem se jich tolik, že jsem ani nechodila na záchod, tak, jak vychovaná kočička chodí. Za dveřmi jsem se cítila bezpečněji... Ovšem ten koberec tedy ... ehm, ten tedy vypadal! Taky se mi stýskalo a tak jsem celou první noc proplakala a ve dne jsem byla jen schovaná. Když si mě maminka v pondělí vyzvedla, nemluvila jsem s ní. Ale brzo to přešlo, protože jsem najednou dostala mazlící záchvat a tak se všechno zase srovnalo :o)
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?