17. září 2007  |  Barunka Peli*CZ  |  1 025 480 731x / 1x

Jak si tady žijeme

Ahojky všem kocouřům a kočkomilům. Tak jsem se rozhodla, že vám napíšu, jak se tady máme a co pořád děláme. Asi před měsícem k nám přijel malý dvounožec Daniel. Maminka dvounožec nám řekla, že je to její vnuk. No, moc nadšený jsme s Matějem nebyli, ale řekli jsme si, že uvidíme. Toho Daniela jsme si prohlíželi, snažil se nás hladit. Také mne chytil a chtěl, abych byla u něj, ale já ho trošinku škrábla, aby věděl, že budu u něj, až se bude chtít mně. Škrábla jsem ho, ale jen opravdu malinko. Maminka mu řekla, že musí opravdu čekat, až přijdeme my za mím. Je to asi nějaký poslušný dvounožec, protože nás už nechal být. Tak jsme se s Matějem domluvili, že si s ním teda budeme hrát. Chodili jsme za ním a hráli si s ním a s našimi hračkami. Byl tady u nás hodně dnů, docela jsme si to hraní dohromady užívali. Jednoho dne si pro něj přijel další dvounožec a Danielek nás moc hladil a plakal, připravil si košík, do kterého jsme s Matějem vlezli, chtěl si nás vzít s sebou. Ale dospěláci nám to nedovolili. Když malý Daniel musel už odjet, byli jsme oba s Matějem na okně a já jsem plakala a Danielek také. Pořád si na něj vzpomínáme. Dny ubíhaly v pohodě. Z Matěje už je docela velký kočičák, už s ním moc zábavy není, pořád se jenom válí a spí. Koncem minulého týdne nám maminka řekla, že přijede Michalka, nevěděli jsme, kdo nebo co je Michalka. Jednou ráno maminka řekla, ták, dneska přijede už ta Michalka. Tak jsme s Matějem čekali. Najednou bylo slyšet velké vrčení té bedny, které vy dvounožci říkáte auto, honem jsme vyskočili na okno, abychom viděli, co se děje. Z auta vylezli dva dvounožci, malý a velký. Ten menší dvounožec, to byla ta Michalka! Páni, to bylo něco! S Michalkou bylo seznámení rychlý, vzpoměla jsem si, že tady už byla, když jsme byli menší, tak to šlo vše daleko rychleji. Takové řádění jsme ještě s Matějem nezažili. Michalka navázala naše myšky na provázek, s Matějem jsme za ní běhali, skákali do velké výšky, snažili jsme se ty myšky ulovit, to bylo něco! Bylo to nádherné hraní, které trvalo moooc dlouho, už byla potom tma, když jsme skončili. Byli jsme s Matějem, který dokonce překonal svou lenost a také se zúčastňoval, tak utahaný, že jsme usnuli, jako když nás do vody hodí a spinkali až do rána. Ještě druhý den dopoledne si s nami Michalka zase tak krásně hrála, Když odjížděla zase v tom autě, tak jsem seděla na okně a moc jsem plakala, pořád čekám, že se vrátí. No a když už jsem v tom psaní, tak vám ještě napíšu, co dneska ráno vyvedl Matěj a jak to skončilo. Já nevím proč, ale tak dlouho strkal do misky s naším pitím, až tu misku převrhl. To vám byla ale pořádná louže. Byl mokrý koberec i dlaždičky. Je jasný, že ten kluk kocouří utekl. Maminka to utřela a říkala, chcete se koupat? Tak pojďte do koupelny! V té koupelně něco dělala uvnitř toho velkého, bílého, říkala vana! A pustila vodu, to známe! Tak jsme s Matějem hupsli dovnitř, vodu, která teče, máme rádi. Ale pak jsme začli mít nějak mokré pacičky, za chvíli nám to nevadilo. Ta voda byla taková fajn, ona byla teplá!! Tak nám ani nevadily ty mokré pacičky, cachtali jsme se v té vodě, poskakovali, až jsme byli celí mokří. Když jsme se tam dost vyřádili a přestalo nás to bavit, tak jsme vylezli ven a ta voda někam utekla. Bylo to opravdu fajn. Možná, že nás tam maminka zase nechá někdy cákat. Tak, milí kočkomilové, to bylo několik našich zážitků, které jsme s Matějem prožili. Je nám tady dobře, jenom bych se ještě chtěla dostat ven, na ty ptáčky, které spolu s Matějem pozorujeme. Maminka říká, že ven nesmíme, jezdí tam auta a prý ptáčci se nechytají. To jí ale nevěřím, s těmi ptáčky je to jinak!!! Ona to neví, je to dvounožec! Až se u nás bude zase něco dít, tak vám to určitě napíšu. Pohlaďte všechny své kocouře, mňau Barunka a Matěj

Sdílejte!  |  O sdílení

Roni  18. září 2007 0:27

Jéééé, to je hezkýýý! :-)))
Barunka krásně píše!