Stěhování

Tak po nastěhování nového bráchy přišlo přestěhování do nového bytu. Nejprve to vypadalo hodně nevinně, sem tam něco zmizelo, sem tam nám něco dvounožkyně řekla, ale nic, co by napovídalo velké změně. Najednou jednoho dne se doma objevila hromada krabic, dvounožci jí naskládali do obýváku a tak jsme vše mohli očuchat a osídlit. Potom, co dvounožkyně začala plnit krabice, se nám také nic nezdálo divné, prostě další zábava, museli jsme pomáhat, to je přece naše povinnost (dvounožkyně to nazvala překážením), někdy jsme v krabici i vysílením z pomáhání usnuli, ale naštěstí jsme nebyli zabaleni, i když jsme byli skoro neviditelní. Ale pak sranda skončila, dvounožci začali odvážet krabice a my jsme začali být nervózní, nejvíc teda Mignon, my s malým bráchou jsme měli víc místa na blbnutí. Jen toho místa začalo být víc a víc. Pak se to stalo, jednoho dne začalo mizet vše a to dost rychle, přijela i mamka a tatínek dvounožce a taky pomáhali s mizením věcí. Když mi zmizel náš milovaný gauč a škrabadla, tak to už bylo špatné, začali jsme mít všichni strach, že dvounožci všechno odvezou a nás nechají v prázdném bytě, jelikož i oni byli nervózní a sem tam se i hádali. Byl už skoro večer, byt prázdný, dvounožci nikde a my jsme se báli. Ale dvounožci na nás nezapomněli, přijeli pro nás pozdě večer, dali nám do krabice hračky, jídlo a pelíšky, naložili nás do přepravek, řekli jsme všichni bytu ahoj a jelo se pryč. V autě nám říkali, že jedem do nového a že se nám tam bude určitě líbit, my jsme se ale báli, nevěděli jsme, co nás čeká, dvounožci už nebyli tak nervózní, ale i tak, co když nás odvezou někam pryč a nám se tam nebude líbit. Ale líbí se nám, všechny naše věci jsme našli (jen dvounožci furt hledají něco po krabicích a nadávají). Po pár dnech jsme si zvykli na nové zvuky i vůně a už je skoro vše při starém. Balkón je super, když dvounožec kouří, tak jsme tam všichni s ním a on nás tam pak i chvilku nechá samotné a my vše pozorujeme a čucháme nové neznámé vůně, škoda, že už je zima, protože nemůžeme být venku moc dlouho (mrňous ještě nemá pořádnej kožich a tak by mohl nastydnout). Byt je stejně velký jako starý, ale to nevadí, stačí nám, teď nám přibyla i kuchyň, a tak máme i ležení, protože zatím moc nábytku není a my nemůžeme ležet ve výškách. Dvounožci nám slibují na vánoce velké škrabadlo, prý do stropu, tak jsme na to zvědaví. Tak to by bylo asi vše, doufáme, že už na nás dvounožci nechystají zas nějaké překvapení. Mňau váš Cairo.

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama