Já, já, já, jenom já...

Ahoj ahoj, Daník říkal, že o mně už s Áďou do svých deníčků napsali, tak se nebudu zdržovat s velkým představováním. Jen napíšu, že když jsem se narodil, měl jsem dvě sestřičky, s kterýma jsem tropil spoustu šaškáren. Jednou si mě odnesli do protějšího domu, ale protože to byli lidi, které jsem důvěrně znal od malička, tak jsem se tím nijak nestresoval a suverénně jsem si prohlížel nové doma jako Napoleon bojiště s jasnou představou, že tady budu pánem já. A tak se i stalo. Mám tady podřízeného Daníka, kterej mě poslouchá na slovo - teda na kousnutí do ucha - a pánečka, kterej od radosti, že jsem rozšířil řady jeho kočičí smečky, si vždy, když mě vidí, radostně cosi brblá pod fousy. Pak jsou tady holky - velká, která je můj ostrov jistoty, vždy, když si vrznu - já totiž neumím mňoukat, prý vržu - mě pochová, pomazlí nebo mě dá něco moc dobrého, a malá, kterou používám na hraní a mazlení. A ještě je tady kluk, kterýho mám na udržování kondice, protože se perem. No ale nejvíc mě miluje Áďa, často na mě syčí... to mně asi vyznává lásku a ohání se po mně packou... to mně asi posílá vzdušné polibky. A tak jsem jí věčně v patách, aby si mě užila, když má pro mě takovou slabost. Tak to jsou všichni moji podřízení, které mám na starost a kterým velím. Jinak jsem samozřejmě naprosto dokonalý. Nejlíp mně jde škemrat o jídlo, to běhám pod nohama, vržu a kvičím, zasekávám drápky do noh lidí, nenápadně šplhám na stůl a na linku... v tom jsem opravdu přeborník. Taky jsem geniální hráč karet. Včera moji lidi hráli kanastu a tak jsem se přidal, střídavě jsem si lehal na kupku, schovával červený trojky a přepočítával kanasty. Moc nás to všechny bavilo a těším se, až budeme hrát zase příště. Pak jsem zjistil, že mně moc chutnají piškoty. Lehnu si asi metr od otevřeného pytlíku piškotů a pomaličku, aby si nikdo nevšiml, se jakoby nic plazím k němu. Posledních 20 centimetrů už beru skokem, zabořím čumák do pytlíku, tím ho shodím se stolu a všechny piškoty se vysypou a já si vybírám ten nejlepší. Napřed si s piškotkem pohraju a pak ho pěkně zblajznu. Lidi řvou nadšením. Chybí už jen aplaus. No prostě se tady máme všichni moc rádi a je nám dobře. Tak já jdu zkontrolovat, jestli je vše v cajku. Mějte se. Váš Bertíšek, už bez kuliček (o ty jsem přišel předevčírem, ale zvládl jsem to statečně a na mé schopnosti velet se to nijak neprojevilo). B.

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama