Ano, to byly naše první vánoce, tedy moje a brášky Mykyho. Kdyš naše panička přinesla stromek, oba dva jsme zírali, tak veliký stromek jsme totiž ještě neviděli. Ani jsme se k němu neodvážili přiblížit. Po několika vteřinách váhání jsem se odvážil tlapkou sáhnout na stromek, ale panička mě okřikla a já utekl. Když jsem po chvíli přišel, nikdo tu nebyl, ani bráška, tak jsem to risknul a začal se toho stromu dotýkat packama. Po chvilce prozkoumávání jsem vlezl pod stromek a začal jsem si brousit drápky o kmen stromku a zjistil, že by byl dobrý na lezení. Tak jsem začal lést. Už jsem byl na špičce stromku, ale najednou přišla panička, začala křičet, ať slezu a "neschoď ten stromek, tak slez," ale já nevěděl jak. Po chvilce napadlo paničku, že mi bude muset pomoct, tak mi natáhla pomocnou ruku a já v pořádku dopadl do jejích dlaní. Panička mě položila na zem a já utekl, a od té chvíle mě musí sundavat každou chvilku:)
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?