Česání a lá velký boj

Ahojky milý deníčku, no to byl teda víkend! Nevím jako, jestli panička měla v úmyslu zkazit dny, kdy máme možnost strávit spolu nejvíce času, nebo co vlastně měla za lubem. Tak je ti tak sobota podvečer, byl jsem moc spokojený, panička nikam večer nešla, tak jsme byli pěkně spolu. A najednou koukám, co ji to popadlo. Vrhla se na mě s nepřítelem číslo 1. Ano, správně tušíš, byl to kartáč. To víš, nechtěl jsem držet, nemám česání rád. A tak jsem ti tak ve skrytu duše doufal, že to panička vzdá jako vždycky, protože jsem se cukal a nechtěl jsem držet. Jenže ejhle! Tu potvoru to bavit nepřestalo! Tak jsem se rozhodl použít svoje tajné zbraně: nejdřív jsem ji začal umývat ruku a protože vím, že ji to lehtá, tak jsem doufal, že přestane s tím česáním. No, chyba lávky, panička to tentokrát vydržela. Hm, tak nic, no, pomyslel jsem si, půjdu na to jinak. Začal jsem po ní vrčet a ona mě stejně pořád česala dál. Tak jsem si řekl a dost - pánem jsem tady já a takhle se ke mně chovat nebude! A začal jsem škrábat. No to ti byl boj! Trošku jsme se spolu i poprali a panička funěla jak lokomotiva :-)) Schytala hodně škrábanců, ale česat mě nepřestala. Když byl té hrůzy, konec šel jsem si lehnout uraženě k oknu. A ona měla ještě takovou drzost, že se mi začla vnucovat. Asi si myslela, že se s ní budu hned bavit. Tss, to se ale pěkně spletla. Byl jsem uražený celý zbytek soboty a ještě i v neděli, ale večer jsem to už nevydržel a musem jsem se jít pomazlit. A přišel další šok :-( Tak se tak pěkně mazlíme a ona zase vytáhla ten kartáč, prý si budu pěkně zvykat, abych byl pěkný kocouř. Už jsem to vzdal, nemá to cenu. Tak jsem se odevzdaně nechal přečesat, co mi taky jiného zbylo, že.

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama