Velká rána

No nazdar, to bylo úplně poslední slovo, potom následovaly jenom nádávky pro ulehčení. No a já vám řeknu, po čem následovaly. Tak jednoho velmi pěkného dne jsme se s bráškou a strejdou Čertem honili, já jako vždycky všechno odnes za oba, tak sem utekl k paničce. Brácha Mates se strejdou Čertem si šli lehnout. A já šel zkoumat nové krásné hrníčky. Jéééééééé, jak ty byly krásné:). Ale pořád mě nějak přitahovaly, tak jsem si řekl, že pudu ještě blíž a pokusím je trochu šoupnout, aby se srovnaly, ale to jsem nejspíš neměěěěl dělat, naše panička mě zahlídla, jak sedím na stole, a odehnala mě, já utekl, ale za chvílu jsem přišel. Tak jsem do těch krásných nových hrnků strkal a strkal, až spadly a panička přišla a nadávala, no to byla mela, já jsem ani nevěděl, kam mám jít, protože když něco provedu, tak panička jen řekne: "ach jo, Miki, ty nebudeš asi nikdy dospělej!! No, tentokrát to tak mírně neznělo a já se k ní do večera nepřiblížil. Ale spaní u paničky si nenechá přece nikdo ujít, tak jsem uznal svou chybičku a spinkal jsem.