Jak jsme se seznámili

Začínal druhý měsíc prázdnin a já jsem měla náladu pod psa. Tím nechci ty čtyřnohé přátele urážet, ale pokud jste viděli pořádně naštvanýho psa, tak víte, co myslím. Osmička vlevo nahoře, jinak zub moudrosti, se rozhodl, že si vyrobí kvalitní zánět a já mu do toho nebudu kecat, a to doslova. Nemohla jsem otevřít pusu a ten, kdo mě zná, tak ví, co je to pro mě za pohroma. Zrovna když jsem se vracela od zubaře s tím, že on si neporadí a budu muset druhý den na chirurgii, tak se stal zázrak, i když tehdy mi to ani nějak nedošlo.

Když celá otrávená vystupuju z autobusu, najednou na mě zamňouká malé mourovaté koťátko. Co vám budu povídat, stačil vzájemný pohled z oka do oka a byla tu oboustranná náklonnost. Ale nastal problém, protože můj muž do té doby zrovna milovník koček nebyl, tak jak na něj. Koťátko za mnou vytrvale běželo, ale protože jsem si říkala, že se možná cestou odpojí a půjde domů, tak jsem se snažila moc neotáčet.Koťátko už ale bolely nožky z toho běhu, tak začalo srdceryvně mňoukat. Pokud jste duše citlivé a kočkomilné, víte, co to je. Zbytek cesty jsem už koťátko nesla já.

Muž byl sice z nenadálé návštěvy docela paf, ale když kotě bylo vyhladovělé, tak uznal, že se najíst musí, ale prý hned zase půjde. Horlivě jsem přisvědčovala. Jen tak jsem, jako by náhodou, donesla v krabici písek, co se bude dít. Koťátko začalo okamžitě horlivě hrabat, jako by se chtělo dostat až do Austrálie. Muž prohlásil, že je to celkem inteligentní a čistotný tvor, ale ať nechám otevřené dveře. Až se nají, tak půjde! Jenže koťátko mělo úplně jiný plán, myslím, že si spokojeně zamnulo packy a řeklo si, tak tady zůstanu a nehnu se, však vy si zvyknete. A taky že jo. K večeru nenápadně sháním kotě a ono nikde, docela mě to mrzelo, ale říkala jsem si, že šlo asi domů. Snažila jsem se nedávat najevo rozmrzelost, když se mě muž ptal, jestli vím, kde je kočka. Asi šla domů ne, odpovídám otráveně. Tak se pojď podívat říká. Vyjdu po schodišti a... kotě se zrovna probouzí a zívá na celé kolo v mé posteli.

Večer se už spokojeně s námi dívala v obýváku na televizi. Ta bolest zubu se najenou dala nějak překonat a naše kočka léčivka už u nás zůstala. Z trošku podvyživeného a zanedbaného koťátka je dnes pěkná, mírně rozmazlená kočička Minda, která miluje značkové kapsičky a granulky, ty obyčejné urputně ignoruje a svým moresům stačila naučit i svého kamaráda, sousedovic kocoura Šmurina, kterému občas dovolí i ochutnat. O tom vám napíšu někdy zase příště.

Všechny vás zdravím a naše kočičáky zvlášť.

Sdílejte!  |  O sdílení

10 komentářů

Reklama