Jak si Panti zasloužil kapsičku, kterou nedostal

Kdo znáte Maxíka, tak víte, že má něco jako nevlastního bratra a sestru. Tím bráškou je Panti. Je to kocouř obr a je nenajedený. Občas za mnou chodívá jako pejsek. Ale zjistila jsem, že to není láskou ke mne, ale k potravě.

Jeho panička mi říká, že ho nemám krmit, že pořád tak baští, až praskne.

V týdnu po Velikonocích bylo tak krásné počasí. Seděly jsme s Nastěnkou venku a já jsem fotila. Najednou jsem si všimla, že vedle Pantiho leží myš. Chtěla jsem Pantiho pochválit, ale myška se rozběhla k domu. „Panti, dívej, myška. Chyť ji!“ Ale Panti byl rozvalený v trávě a nehodlal se pohnout. Letěla jsem tedy za myškou já. Myška zalezla do rohu u domu a tvářila se jako neviditelná. Chtěla jsem ji nabrat na lopatku, ale myška začala tak skákat a pištět, že to nebylo možné. Z lopatky vždycky vyskočila. Honem jsem vzala květináč, myšku jsem chytila do květináče a lopatkou jsem ji přikryla. Byla chudinka celá vystrašená a upištěná, bylo mi jí líto. Pořádně jsem si ji prohlédla a ejhle. To nebyla myška! Byl to rejsek. Sorex alpinus. Milého myšáka, sorexe alpina, jsem pustila a nemohla jsem pochopit, jak to, že se vyhříval vedle kocoura. Když si pak Panti přišel pro baštu, řekla jsem, že nedostane nic. Že je lenoch lenivý.

Až později mi došlo, že se myšák určitě na sluníčku nevyhříval. Nejspíš ho tam přinesl Panti, a když jsem se myšáka dotkla, přišel k sobě a začal utíkat.

Ten večer lovec Panti svou zaslouženou kapsičku nedostal.

(Ale je těžko říci, zda si kapsičku zasloužil či nikoliv. Rejsek je chráněný živočich. Možná ho Panti jen přinesl ukázat, abychom viděli, že kdyby chtěl, tak by lovil, ale vzácné zvíře nechal naživu. Nebo zda myšáka jen zapomněl pořádně zakousnout. V každém případě ale rejsek přežil a já mám z toho radost.)

Když se dobře podíváte na fotku, uvidíte kousek od Pantiho myšku. Tak to byl on. Sorex alpinus.

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama