Jak šla Bára do nového domova

Bára se nastěhovala do rodinného domku a byla radostně očekávána, ale dopadlo to jinak.

Bára i jako kotě byla dost sebevědomá, o paničku moc nestála, a starší kočku nemusela, a bylo to vzájemné. Tak zbyl jen páníček, a kočičí nepřátelství. Raději jsme pro ni hledali někoho, kdo by jí měl rád. Dostala se k hodné paní, která se na ni těšila - zbylo jen vyřešit, jak se shodne s domácím kocourkem. A takhle to dopadlo:

Tak Vás zase zdravím a mám nové informace. Myslím, že už vím, proč si Bára nerozuměla s Vašimi ostatními kočkami. Je opravdu velmi dominantní. U nás zabrala celý byt a včera večer si vyšlápla na poslední věc - Áronův pelíšek. To ale narazila, Áron se jí postavil, takže zasyčela a odešla středem. Áron chvilku přemýšlel, usoudil, že už toho bylo dost, a vypravil se za ní.

Chvilku se honili, pak se Bára připlácla břichem k zemi a začala vrčet. To ale narazila podruhé, což chudinka nemohla tušit (náš Áron je totiž nalezenec, někdo se ho zbavil ve věku asi 3 týdnů, já ho krmila kapátkem, sotva viděl, tudíž nejen, že ho maminka nenaučila pravidlům boje, on nemá za sebou ani rvačky se sourozenci a v životě nějaké vrčení neslyšel, můj bývalý kocourek Rogouš se k němu choval jako náhradní máma, jen ho pořád umýval). Takže představte si to: Bára připravená k boji, vrčí, přibližuje se, Áron v klidu sedí a se zájmem ji pozoruje. Když byli od sebe takových pět centimetrů, Áron se na ni z výšky bohorovně podíval, Bára sklopila hlavu, pozpátku se odplížila na okraj parapetu, kde zrovna byli, otočila se a skočila na stůl. Pak pokračovala rovnou cestou do postele mého synovce a léčila si hlazením zraněné ego. Áron, myslím, vůbec nepochopil, že právě vyhrál souboj. A bez boje. Přišel si ke mně pro obvyklé pohlazení a šel spát.

Dnes je všechno v klidu, hrajou si spolu, honí se, když jeden spí v pelíšku, druhý se na něj čas od času chodí dívat a žádné syčení a vrčení se neozývá. Myslím, že Bára uznala byt za Áronův, ví, že smí všude kromě jeho pelíšku a je jasno. A Áron má partnera na hraní.

Bára si asi jeho chování přečetla, jako že mu nestojí za to, se s ní prát. Asi opravdu měla být u nás, protože žádná normálně odchovaná kočka by se nechovala jako Áron. A lítaly by chlupy. To by byla škoda, má je tak krásné. Jinak je miloučká, ke všem lidem vstřícná a jsem ráda, že ji máme.

Tak jsme moc rádi všichni.

Půlroční Bára šla do nového domova, a takhle to dopadlo: Dobrý večer, posílám slíbené fotky Báry s Áronem pohromadě, už jim to nedělá problémy, dobře se snesou a navzájem se dobře baví. Pak jsou z toho oba ovšem unavení, už dokážou usnout v jedné místnosti. Myslím, že je to v pohodě. Na poslední fotce je Bára opravdu moc krásná.

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama