Kocour strojvedoucím

Téměř celý život jsem pracoval jako strojvedoucí, poslední roky před odchodem do důchodu jsem jezdil s motorovým vozem, kde nebyl průvodčí, ale jízdenky jsme kontrolovali my.

A jednou, bylo to pozdě večer u posledního vlaku, jsem při kontrole jízdenek zjistil, že pod sedačkou má cestující přepravku a z ní se ozývá žalostné mňoukání. Protože sám mám doma dvě kočičky (domácí, bez průkazu) a kočičí svět je pro mne velmi zajímavý, hned jsem cestující vyzval, aby si klidně dala přepravku na sedadlo, že je na konečné stanici umyji. V přepravce byl perský kocourek, měl krásnou hlavu a oči, ale stále žalostně mňoukal. Nabídl jsem paní, která jej přepravovala, že zavřu a zajistím dveře a okna, aby mohla kocourka aspoň na chvilku z přepravky vyjmout. Ona tak učinila, kocourek vyšel a paní mi vysvětlila, že se mu zřejmě stýská po jeho sestřičce, kterou dnes převezli do jiného chovu.

Jak jsem seděl na sedadle naproti, kocourek si mne prohlédl, pak mi skočil na klín a bleskurychle mi vlezl za služební svetr. Výstřihem vystrčil hlavu, přestal mňoukat a jen spokojeně předl. Já si s paní povídal o kočkách, ve voze bylo jen pár cestujících a ti podřimovali. Najednou někdo bouchal na okno, byl to výpravčí, který šel zjistit proč vlak neodjel. Ani jsem si neuvědomil, kolik je hodin, ukázal jsem výpravčímu kocouří hlavu, vykukující ze svetru, on jen mávl rukou a já opatrně vyndal kocourka a jeho paní ho dala zpět do přepravky. Odjel jsem a v první stanici jsem slyšel kocouří nářek až na svoje stanoviště. Šel jsem opět do cestovního oddílu, kocour se dobýval z přepravky, a tak jsme se s jeho paní domluvili, ona kocourka pustila, ten mi opět vlezl za svetr a já se vrátil k řízení. Celou cestu do konečné stanice, kde paní vystupovala, se kocourek držel tlapkami za výstřih svetru a koukal předním oknem ven, opravdu spolu se mnou sledoval trať. Když jsem v konečné stanici zastavil a přidržujíc kocoura šel do cestovního oddílu tak hned, jakmile jsem si sedl a paní otevřela přepravku, kocourek vylezl, zamával mi na rozloučenou ocasem a sám bez mňoukání vešel do přepravky a nechal se odnést.

Možná to byl jediný vlak v historii železnic, kde se aspoň nepřímo podílel na práci strojvedoucího kocour.

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama