Námluvy

Ilustrační foto. (c) Modrý kocouř.cz

Jednoho dne zastihl kocoura Harryho zvláštní pocit. Dostal chuť se rozmnožovat. Jenomže v této oblasti neměl dosud žádné zkušenosti, a tak nevěděl, co si počít. Bylo ale zrovna jaro a jak každý ví, příroda si vždycky cestu najde.

Kocour Harry seděl zrovna na okně v obývacím pokoji a koukal do zahrady na poletující včelky (rád by jednu ulovil). V tom však jeho pozornost upoutalo něco mnohem zajímavějšího. Byla to sousedovic kočka, která zrovna vyhrabovala v zahrádce jamku, aby do ní vykonala potřebu.

Harry znal tu kálející kočku velmi dobře, vzpomínal si, že když byl ještě malé kotě, vždycky, když šla kolem něj, naježil se a utíkal honem domů k paničce. Teď však v něm sousedovic číča nevyvolávala strach, nýbrž docela jiné pocity...

Harry začal zběsile mňoukat, utíkal ke dveřím a záklopkou vyběhl rovnou do zahrady. Mezitím jeho kamarádka (jmenovala se jak jinak než Micka, ale o to se žádný kocour příliš nezajímal) zahrabala jamku a měla se k odchodu. Teprve nyní si uvědomoval, jaká je Micka vlastně 'kočka'. Zpozoroval její hebké tělo, jak ladně proklouzlo dírou v plotě, na kterém seděl buclatý ptáček a čechral si peříčka. Harry si ho ani nevšiml a rychle pelášil, aby tu krasavici dohonil. Ta už má jistě spoustu zkušeností, pomyslel si a vousky mu poklesly okolo tváře.

Dohonil ji. Byl celý nervózní, když jí očuchával zadek. Z jejích pachových signálů zjistil, že by mohla být k páření svolná. Harry ani netušil, jak to poznal, ale byl na sebe pyšný. Sebral všechnu odvahu a přiblížil se něžně k jejímu čumáčku, přitom se snažil tvářit romanticky, jak to má každá samice ráda.

Sekla ho drápkem. Au, au, to je bolest. Stojí to vůbec za to? Na chvíli dostal zoufalý pocit a chtěl utéct domů k paničce, ale rychle tuto myšlenku zapudil, když mu Micka začala olizovat kožíšek. Harryho to trochu vylekalo, ale pak si řekl: Jednou jsem kocour a něco vydržím! Koneckonců mám přece štěstí, že nejsem muž, to bych musel kvůli jedné samici vydržet stokrát víc... Utěšil se touto myšlenkou a námluvy mohly vesele pokračovat.

Asi po dvou hodinách a dalších šesti seknutích Micčiným drápkem byl Harry už pořádně na nervy. Pomyslel si, že by možná bylo lepší být mužem, šel by do hospody a dal by si panáka na kuráž. Ale Harry nebyl muž, nebyl to ještě ani pořádný kocour a to ho štvalo.

Micka se před ním líně protahovala a čistila si svůj hebký kožíšek, přitom po očku koukala na Harryho, jestli se na ni dívá. Převalovala se v zelené trávě a mhouřila přitom oči. Zdálo se, jako by svádění nezkušených mladíků byla její nejoblíbenější zábava. Harry by se sice rád přidal, ale škrábanců měl už plné zuby.

V tom ho napadla spásná myšlenka, teď nebo nikdy, lehl si a dělal, že spí. Jak předpokládal, Micka to okamžitě zaregistrovala a přestala se čistit. Chvíli zírala na Harryho, jakoby chtěla říct: No to snad nemyslíš vážně? Kocour Harry měl trochu obavy, aby se nerozčílila a neodešla, ale nestalo se tak. Přestože byl Harry ještě v technikách svádění nováček, dokázal velmi dobře odhadnout situaci. Udělala přesně to, co chtěl, Micka se k němu pomalu blížila. Harry nejprve zatnul zuby pro případ, že by ho naštvaně sekla drápkem. Micka do něj však jen svůdně dloubla čumáčkem a zaujala polohu vhodnou k páření.

Harry sebou trhl poprvé. Tohle by měli vidět všichni kocouři a už by si na mě nedovolovali, říkal si, ve skutečnosti v něm však byla jen malá dušička. Tak teď už nebude kroku zpět. Micka začínala být netrpělivá a přešlapovala na zadních nohách. Harry vyskočil Micce na hřbet a... dál už bohužel nemůžeme popisovat. Kde se vzal tu se vzal, vyběhl z houští veliký pes a Harry sebou trhl podruhé. Než se však stačil vzpamatovat, Micka se mu vyškubla a utíkala a utíkala před tím ošklivým, slintajícím psem. Harry se ho nebál, navíc pes se vrhl za Mickou a rychle zmizel.

Kocour Harry zůstal na paloučku sám a docela nezkušený, říkal si: Ach jo! a pomalu kráčel k domovu. Cestou přemítal o životě a o všech možných nespravedlnostech, které na kocoury ve světě číhají, včetně obrovských psů. Harry si naivně myslel, že toho dne Micku ještě potká před domem a dokončí, co se tak slibně rýsovalo. Neznal však ještě tolik slabší pohlaví a s Mickou se toho dne už nesetkal. Když ležel doma v pelíšku a bědoval nad svým neúspěchem, rozhostil se v jeho malém mozečku pocit obrovské křivdy a nenávisti. Alespoň konečně pochopil, proč všechny kočky tolik nesnáší psy.

Sdílejte!  |  O sdílení

7 komentářů

Reklama