Příběh kočičky Pacičky

O kočičce, která žije v Třeboni u bytovky, je tam velice nežádoucí a má půl roku starou, neléčenou zlomeninu nohy, jsem se dozvěděla od kamarádky, která pro ni zrovna neměla v depozitu místo. Prý ji krmí mladá paní, ale domů si ji vzít nemůže. Jestli mne tedy něco nenapadá...

Napadlo mne jedině, že bych pro kočičku mohla dojet a odvézt ji do některého soukromého útulku, ke kterému mám důvěru, protože mi bylo jasné, že já budu postiženou kočku umísťovat moc těžko. Čekat se moc nedalo, jaro za bukem, kočky se mrouskají, čím dřív bude číča z dosahu kocourů, tím lépe. Sehnala jsem ochotnou paní s autem a po dohodě s třeboňskou "krmičkou" jsme vyrazily pro kočičku.

Prvním překvapením byla lokalita, kde kočička rok žila a snad zázrakem přežila. Roh sídliště, kolem bytovky vede velice rušná silnice, místo pro venkovní kočku naprosto nevhodné. Domlouváme se s paní, která má kočičku zavřenou v garáži. Trochu s  obavami, trochu se zvědavostí čekáme, jaká číča je a jak se na nás bude tvářit. Po otevření vrat vyběhne po třech nožkách kouzelná, krásně zbarvená, mazlivá kočička. Vůbec se nás nebojí. Nožka vypadá děsivě. Je v nepřirozené poloze, zkroucená, zvednutá u těla. Micku strčíme do přepravky, ani moc neprotestuje. Pak se od mladé paní dozvídáme příběh kočičky Pacičky...

Kočička se začala objevovat u bytovky loni na jaře. Měla ještě všechny čtyři nohy zdravé, velikou důvěru k lidem, bylo to odrostlé, hravé kotě. Paní, která má kočky moc ráda, ji začala pravidelně krmit, nechala ji naočkovat, odčervila ji. Víc pro ni udělat nemohla. Je chovatelka, doma má čistokrevné kočky, souhlas rodiny, aby mohla vzít tulačku dovnitř, se jí nepovedlo získat. Bylo teplo, kočička byla venku spokojená. Paní se ji chystala odnést na kastraci, jenže číča se začala zakulacovat, brzy bylo zřejmé, že je březí. Její ochránkyně se dohodla s veterinářem, že u něj Pacička porodí a odchová koťata, než k tomu ale došlo, kočička zmizela. Po měsíci a půl se objevila u bytovky, opět štíhlá, bez koťátek. O jejich osudu se můžeme jen dohadovat, ale moc optimistické dohady to nejsou. Paní vyjednala přijetí Pacičky v soukromém depozitu u Plzně, než tam ale stačila kočičku odvézt, ta se ztratila znova. Přišla asi za dva měsíce, tentokrát po třech nohách. Veterinář po zrentgenování nohy konstatoval, že už je zlomenina špatně srostlá a nic se s tím dělat nedá. Přítulná kočička se pohybovala s přeraženou nohou po městě, nebyl problém ji chytit a donést na veterinu, kde jí mohli nohu ošetřit a zachránit. Nikomu se Pacičky nezželelo, nikdo to včas neudělal...

Pak už klepala zima na dveře, depozitum bylo plné, útulek v jižních Čechách žádný. Kočička přežila zimu u bytovky. Jídla měla dost, dařilo se jí proklouznout dveřmi do sklepa, kde přespávala. Jenže na jaře začala velice vadit některým nájemníkům. Na domovní schůzi bylo rozhodnuto, že už se kočka nesmí krmit, že se nesmí pouštět do domu, že by měla kamsi navždy zmizet. O číče jsem se dozvěděla v pravý čas.

U mne doma se Pacička chovala jako rodilá gaučová povalečka. Od prvního dne byla v pohodě, čistotná, s ostatními kočkami se snadno domluvila. Překvapovala mne její veliká žravost. Brzy jsem si všimla naběhlých cecíků a zvětšeného břicha. Byla jsem odhodlaná nechat kočku vykastrovat i v případě, že bude březí, tohle ale vypadalo už na velká koťata, jela jsem se tedy poradit s odborníkem. Veterinářka kočičku vyšetřila ultrazvukem, viděla nejmíň čtyři koťátka, vyvinuté kostřičky - porod už prý na sebe nenechá dlouho čekat. Nohu prohmatala, našla dvojitou zlomeninu, ale netvářila se úplně pesimisticky. Operace by prý možná mohla nožku zachránit.

Nechávat Pacičku porodit u mne by bylo dost riskantní. Bývám celé dny v práci, veterinář je daleko, nemohla bych zajistit v případě komplikací kočičce včasnou pomoc. Kočička se přetěhovala do depozita blízko Prahy, kde porodí a odchová koťátka, pak se jí na nohu podívá specialista a rozhodne, jestli může operace Pacičce pomoci. Až to bude mít všechno za sebou, bude kočička potřebovat bezpečný domov, kde ji budou mít rádi i s jejím (větším či menším) handicapem. Další osudy Pacičky a jejích koťátek můžete sledovat na stránkách OS Kočičí naděje www.kocicinadeje.estranky.cz

Sdílejte!  |  O sdílení

7 komentářů

Reklama