Příběhy kočky Mindy

Vážení a drazí kočkomilové a kočkomilky, chci všem poděkovat za ohlasy k příběhu seznámení s naší Mindou. Když byla ještě malé koťátko a dělala neplechy, tak jsem si naivně myslela, že až vyroste, tak zmoudří a bude to klidná a spořádaná kočka.

Dnes má Minda dva roky a opak je pravdou. Sice už ví, jak se loví myši, prohání veverky a různé jiné kočičí nezbytnosti, ale její lumpárny jsou daleko propracovanější a lstivější.

Když čtu své oblíbené příběhy Ocelota skříňového, který má adresu pelíšku někde v Olomouci, což je od toho našeho co by kamenem dohodil a zbytek dotlapkoval, tak mám dojem, že ti kocouři mají asi víc smyslu pro blbinky než kočičky. Tedy s Mindou by si byli rovnocennými partnery. Mít ty dva doma, tak nevím, jestli by se to dalo ukočírovat s nervama.

Když přijede domů dcera - naše drahé, jediné dítě - tak je u nás opravdu veselo, ale to mi dojde až po pár dnech, když zase odjede. Někdy mám pocit, že Minda a dcera jsou klony, ale jeden je v kočičí kůži. Je neuvěřitelné, co ty dvě dokážou vymyslet.

Dcera je, jak se u nás říká, noční pták, ve dne spí a v noci létá. Pardon, nelétá - učila se ke zkouškám a prý jí to v noci líp myslí. Minda jí to nudné šprtání zpříjemňovala hrabáním se ve skriptech, schováváním tužek a ožužláváním knih. Kupodivu ji nejvíc zaujala antická literatura, to byla přímo její slabost. Když jsem celá pyšná dceři řekla, ať se podívá, jaká je Minda intelektuálka, ta odvětila, že ta bichle je z knihovny a asi tam po ní rajzovaly myši a proto ten zájem.

To bylo jednou zase zkouškové období, dcera poctivě šprtala ty své klasiky a Minda u ní podřimovala. Bylo už po půlnoci a já ne a ne usnout. No co, vezmu si prášek na spaní, nedá se nic dělat. Většinou chodí Minda se mnou, ale to seděla u dcery. Už to samotné mi mělo být podezřelé. Sotva usnu, najednou děsná rána a pak další. Proboha, co se děje, vyletím z postele a ještě celá zpitomnělá vběhnu do obýváku. Cestu mi zastoupí dcera s Mindou za zády. Co tady vy dvě děláte, zařvu. Dcera odpoví: "Máter, mám pro tebe dvě zprávy, dobou a špatnou. Ta dobrá je, že jsme s Mindou ulovily komára. Pořád opruzoval, tak jsem po něm hodila slovník a Minda ho pak dorazila. Ta špatná je, že ten slovník v letu skolil květináč a ten zas tu tvoji oblíbenou vázu."

Víte, že jsem si v tom případě nemohla vzpomenout ani na žádné sprosté slovo? S výkřikem: "Zmizte mi obě z očí," jsem zametala hlínu a uklízela trosky mé oblíbené vázy. Byly 4 hodiny ráno. Po úklidu jsem si vzala další prášek na spaní a s dobrým pocitem, že ranní úklid už mám za sebou, jsem konečně usnula.

Zdravím vás JÁ a MINDA

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama