Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 3. - Vášnivá snídaně

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 3.

Bubu Kuchařem. Ilustrace Jana Ratková www.fantazie.org/novinky/

Abbygailita a Mufuela vstoupily do honosné jídelny, kde už u stolu seděla celá rodina Chlupézů. Missarina nespokojeně pohlédla na hodiny a přísným zrakem sledovala, jak Abbygailita a Mufuela kladou na stůl talíře, misky a teriny. Chillito se na Abbygailitu usmál a vzápětí plesknul Milcháveze, který drápem lovil z velké mísy propečené myší stehýnko: „Nemůžeš počkat, až ti naservírují na talíř?“

Milchávez vrčivě odsekl: “Než bych se dočkal, tak umřu hlady!“ Lassalita přestala zálibně sledovat své dokonale vybroušené drápky a usykla: „Žádná škoda, byl by klid, hezoune!“ Milchávez vycenil své běloskvoucí zuby: „Zrovna od tebe to sedí. Mami, zase ráno zdrhla oknem!“

Missarina nakrčila nos a oba své potomky zpražila pohledem: „Oba toho nechte! Chovejte se, jak se na náš urozený rod sluší a patří. Hádáte se jak... jak... ááá, dobré ráno, drahé sestřenky Barbarello a Dorchito.“

Ve dveřích se objevily dvě dámy v sametově černých šatech. První z nich velmi rozespale pravila: „Uáááá, dobrééé ráno... jsem se moc nevyspala, ti ptáci v zahradě tolik řvou... zas mne vzbudili!“

Missarina se zatvářila nespokojeně: „Ale drahá sestřenko Barbarello, vždyť jsi spala včera celé odpoledne, večer jsi šla spát se slep... no, prostě brzy, a dnes celé ráno zahradník měl ptáky v zahradě plašit, aby tě nebudili.“

Při zmínce o zahradě Lassalita velmi zaujatě zkoumala vzorek ubrusu a pokoušela se z výšivky vytáhnout nitky, Abbygailita zase málem upustila talíř. Barbarella a Dorchita majestátně zasedly ke stolu. Barbarella odklopila poklop na terině s míchanými vajíčky a Mufuela okamžitě přiskočila, aby jí mohla naložit pokrm na talíř. Barbarella s pomlasknutím okusila první sousto... a vzápětí ho vyprskla. „Fuj, fuj...je to sladké, blééé, fuj.“

Missarina si setřela z hlavy prskanec vajíčka a  rozčileně vykřikla: „Bubos! Ten mizera kuchař zase spal, zase dělal snídani na poslední chvíli a zase ji zkazil. Mufuelo, sypej, okamžitě pro něj jdi do kuchyně!“

Abbygailita se roztřásla. Bubos si zase popletl slánku s cukřenkou... minulý týden omylem do gratinovaných myších srdíček dal prášek na nádobí místo mouky... ještě teď několik srdíček je přilepených na stropě, jak je mladý pán Milchávez vyprskl... předtím ještě Bubos z pirohů s mletým hovězím vyjedl všechno hovězí, takže pirohy bez náplně po něm madam Missarina házela a jedním z nich srazila vzácnou sošku, památku po babičce...

Do dveří se provinile vkolébal Bubos. Zastavil se a sklopil hlavu... Všichni u stolu se na něj zadívali a s údivem zaznamenali myší ocásek, zachycený v Bubosových fouscích. Missarina velmi rozzuřeně vyprskla: „Bubosi!!! Bubosi, tebe navrhnu jako mezinárodní měrnou jednotku neschopnosti!“

„1 Bubos = 9 kilo průšvihů! Jak to, žes osladil vajíčka? Zase jsi spal? Co jsem ti slíbila, jestli ještě jednou něco zkazíš?“

Bubos rozpačitě přešlápl. „Madam... madam Missarino... já nechtěl, já...“

Missarina neúprosně pokračovala: „Slíbila jsem ti, že tě zbavím funkce šéfkuchaře v domě Chlupézů! Slíbila jsem ti, že budeš viset v loveckém salonu jako trofej! Tak snad už nenatropíš žádné škody!“

„Ale mamá, nebuď tak tvrdá... Bubos už si dá pozor,“ prohodil Chillito směrem k Missarině.

„Tsss, jsi příliš mírný, Chillito, jsi tak mírný, jako bys ani nebyl Chlupéz! Moje trpělivost je u konce! Bubosi, okamžitě jdi do loveckého salonu, za chvíli tam pošlu zahradníka, aby tě nainstaloval! A v kuchyni zatím budou Izziela a Lorieta, já už toho mám zrovna dost... se služebnictvem je pořád něco... a to nechci ani předvídat, jakou ostudu bys zase udělal odpoledne, až tu budou naši vzácní hosté... co by si o nás pan Piškotatos nebo otec Amadeos pomysleli... tak ale už, už ať jsi v salonu.“

Abbygailita zahlédla, jak Bubos ztěžka polkl myší ocásek, který dosud skrýval v tlamce. V očích se mu zaleskly slzy. Její soucitné srdce se sevřelo. Abbygalita se strachem vytáhla a zatáhla drápky, nadechla se a předstoupila před Missarinu: „Madam... madam... ta vajíčka jsem osladila já. Spletla jsem se...“

Missarina na ni vytřeštila oči: „Ty? Ty... cos dělala v kuchyni? Zase budila toho lenocha? Já vás pověsím všechny, ale ne do salonu, do průvanu vás pověsím...“

Chillito zneklidněně pohlédl na Missarinu: „Mamá, nerozčiluj se, zas ti bude nevolno! A víš, že odpoledne musíš být v kondici, máme hosty!“

Missarina se hluboce nadechla a rázným gestem vykázala všechny z místnosti. Lassalita a Milchávez s dupáním vyběhli, Barbarella, doprovázena Dorchitou, prohodila něco o dospání, Chillito zlehka políbil Missarinu na čelo s poznámkou: „Klid, mamá,“ a prošel dveřmi, následován Abbygalitou a Mufuelou, které odnášely podnosy. Jen Bubos zůstal stát v koutě a nesměle zašoupal nožkou: „Ehm,madam, kam... kam tedy mám jít?“

Missarina se po něm zlostně otočila a vyskřekla: „Běž třeba ke všem čertům, hlavně, ať tě nevidím.“

Zcela zmatený Bubos vyšel na chodbu. „Ke všem čertům? Copak já vím, kudy se tam jde? Asi to vezmu přes kuchyň... nějak mi vyhládlo.“

A s hlasitým polykáním slin začal sestupovat po schodech směrem ke kuchyni.

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

9 komentářů

Reklama